Petr_z_Chebu: (#331798)

Pravdu? Ty si někdy napsal pravdu?!                  

Kalbu s Vaňkem mi závidíš, za sousedkou chodit nemůžeš, pač už nemůžeš, na kole okruhy jezdit nemůžeš, pač si slepejš a trefíš první auto, který potkáš, od hnoje chodit domů nemůžeš, pač Ti práce smrdí…

Snad sem na něco nezapomněl, pravdo…      

Frankenstein: (#331791) Ne      

kafka: (#331790)

Ve tvým případě je to 2v1 tuďíž si vyjímka potvrzující pravidlo.

Víš co,nechám toho.Tys byl s Vaňkem na kalbě,já ne.Ty chodíš sousedovi za jeho blondýnkou,já ne.Ty jezdíš „šílený“okruhy na kole,já ne.Chodíš domů od hnoje,já ne.Nerad bych ještě něco pozapoměl nebo napsal co není pravda a ty by ses pak urazil(zas       ).

kafka: (#331788) a jak? to neni trolling, jen se ptam, co kdo ví      od „bejt zklamanej z jeho odchodu“ k „vyjebali s ním“ je docela daleko …

Moje babka říkala : komu smrdí hnůj tomu smrdí práce
     

Koukam na soupisku a Vracovský má při 185cm fakt jako 65kg jo???      

zalez Luci.      

Žid šťoural: (#331789) 97 už se na něj chystá            

Krom toho hnůj smrdí maximálně tak nádražákovi. Ostatně má to svou logiku – je to přece práceseštítící.      

Tin: (#331787) Myslíš jak ho sparťani strkali z vokna „Brusel, Brusel“?

Petr_z_Chebu: (#331786)

Jedna věc je smrdět, druhá věc je bejt blbej. Tuto Tobě ale nikdy nedojde…      

Dneska wolski procitne že sna.       A bude to krutý probuzení.      

Chuckie: (#331784)

Slušnej výraz pro to, že mu nasrali na hlavu a vyjebali s ním…

Petr_z_Chebu: (#331786) Hele, nenatočil o tobě Olmer v roce 1994 film?

kafka: (#331783)

Nezklamals.Fakt.Ty si pohraješ s tím co máš v nasrávačkách a když to pak mrdneš sem na sklo tak to vydáváš za směroplatnou kostantu.Ale hovno. I ten tvůj nohsled z Blatný(a ty jeho)ví že když se vrátíš z pole nebo kravína tak tím hnojem prostě smrdíš Jedině kdy si hnojem (asi)nesmrděl bylo při tý ukrutný kalbě s Vaňkem.Ale to ses posral blahem z něj.

Frankenstein: (#331781) a dobře se to tu porovnává páč tu máme konstantu

fanda2: (#331782) co je „docela zametli“?

Petr_z_Chebu: (#331777)

Prosim Tě, nepouštěj do diskuse o věcech, na který nemáš kapacitu.

Když už teda tolik toužíš ponořit se do historie hnoje, tak věř, že platilo, že čím větší hromada hnoje byla u statku, tím bohatší byl sedlák. A bohatej sedlák byl jen ten, kterej měl všech pět pohromadě, přemejšlel hlavou a byl pracovitej. Dokonce nebylo vyjímkou, že mládenci si vybírali nevěsty podle toho, jakpa velká hromada hnoje na statku byla. A v neposlední řadě platí, že kdyby nebylo hnoje, neměli bychom co žrát. Nikdo, dokonce ani nádražácí, přestože se Ti tuto může zdát divný…      

A dost často tuten chytrej sedlák pak koupil pozemky sedláka souseda, kterej měl hlavu jen z důvodu, aby měl kdepa nosit klobouk a byl línej. A jelikož sedlák, kterej nemá pozemky, se neuživí, nechal se pak tuten línej trouba zaměstnat u dráhy, nebo u četníků…

Konec historického okénka, děkuji za pozornost.      

https://www.idnes.cz/…39_hokej_ald

Moravčík.Takže s nim docela zametli a u nás už ho neuvidíme ani v budoucnu      

Petr_z_Chebu: (#331775) časy se mění Kamile. Dneska je mezinárodní jednotka lempla jeden nádražák.

https://zdopravy.cz/…vciho-40809/?…

tigi80: (#331779) No jo no, výjimečně musím zítra do práce, tak jsem celej tejden šoupnutej o den zpátky.

Tin: (#331778) My hrajeme zítra???      

Zdráhal zejtra v první lajně…

kafka: (#331776)

Dycky se měřilo a měřit se bude podle zasranecjch holinek a montérek od hnoje.A ty si tomu můžeš říkat jak chceš,nikdy na tom nic nezměníš

Petr_z_Chebu: (#331775)

Podle čeho se měřilo, nebo možná ještě měří v Chepi, není pro normální lidi podstatný…

Ty kafko,proč dáváš jako měřítko nádražáka.Dycky se měřilo podle špinavejch holinek z kravína. Vím že se ti to nehodí do krámu ale nepřekrucuj starý pořekadlo prověřený generacema

kafka: (#331772): Viděno tímto způsobem, nemá ani jedno      

Jiricek: (#331768)

Becherovku ne, ale kafe jo.

My se známe už hodně dlouho a jednou v minulým století sem s ním dokonce pařil až do rána. Můj bejvalej zaměstnavatel byl „sponzor utkání“, což obsahovalo pobyt ve VIPce, vyhlášení nejlepších hráčů, předání cen po utkání přímo na ledě, zaplacení společné večeře pro celý tým, na který sme samozřejmě byli také a která se zvrhla v pořádnou kalbu…      

Ziri: (#331771)

Inteligence je jedna věc a výchova druhá.

Díky špatné výchově se i někteří lidé s velmi vysokým IQ chovají v praktickém životě jako ti nejblbější nádražáci…

kafka: (#331766): Ty jo, kafko, obávám se, že její inteligenci hrubě přeceňuješ…v tomhle spíš souhlasím s Frankem       …

Jiřina: (#331762) Chudák Morava, to je ale hnusnej dres.

Já to říkám furt že židovi mrdá

…nebo to je zase jeden z těch onlajnů ze zaplivaný strakonický čtyřky

kafka: (#331721) Doufám, že jsi si s Mírou dal aspoň flašku becherovky.      

Ta Nikol, to je ta Lenertová?

Ziri: (#331757)

Ona rozhodně blbá není. Jen je z nějakýho nepochopitelnýho důvodu přesvědčená, že je nejlepší na světě.

Klasickej případ člověka, který má sebevědomí jako mistr světa, ale jeho výkony odpovídají maximálně okresnímu přeboru.

A jelikož jí nedělá problém lhát 24 hodin denně a jako každej takovej lhář často zapomíná copa kdy nalhal, vypadá díky tutomu čas od času jako totální blbka…

Žid šťoural: (#331760) tos vymyslel ty? Nebo to je tvoje oblíbená literatura? Seš husitskej uchyl a měl by ses léčit. Kostnická termoterapie by ti prospěla      

Žid šťoural: (#331760) je to hnus sukat ženskou po dětech!

Žid šťoural: (#331760) Konečně hodnotný příspěvek! Navrhuji změnit název webu na prcfanda.cz      

Lets go Red Wings, Lets go!            

O některých ženských se říká, že jím z každého oka kouká deset čuráků. V jejich pohledu je něco rajcovního, co nutí chlapy okamžitě po nich vystartovat bez ohledu na následky. Ty ženské o tom často ani netuší, prezentují se jako ctnostná stvoření, ale oko je okno do duše a mužské přiození není zase tak snadné oklamat. Nikol byla přesně taková. Chodila oblékaná skoro v hadrech, moc o sebe nepečovala, ale když se na mně podívala, okamžitě mi bylo jasné, že ji musím mít. Asi po týdnu jsme skončili v posteli. Vůbec jsem se s ní nemazlil. Šukal jsem ji tvrdě, tahal za vlasy, občas jsem jí proplesknul přes kozy, zadek, nebo tvář. Líbilo se jí to, vzdychala rozkoší, ale ten vyzyvavý, kurví kukuč v jejich očích se vůbec nezměnil. Jako by mi říkala: „Přidej, přitlač, já snesu ještě mnohem víc!“ Udělal jsem se do ní tenkrát rychleji, než jsem chtěl a sotva jsme se rozloučili, už jsem se těšil na další setkání. Potkávali jsme se pravidelně asi jednou týdně a při každém setkání jsem byl na Nikol tvrdší a tvrdší. Plival jsem jí do úst a nařizoval, ať to spolyká, šukal jsem jí do análu, což jí evidentně bolelo, ale snažila se to nedat na sobě znát. Bil jsem jí, nadával do čubek, nechával si lízat zadek a strkal jí péro hluboko do krku, až se dávila. Její pohled však zůstával stejný. Pak jsem si uvědomil, že nad sebou pomalu ztrácím kontrolu. Jak dlouho mně bude provokovat? Kam až to zajde? Donutí mně, aby jí fyzicky ublížil? V sexu jsem dominantní a rád ovládám sebe i druhé, ale tady reálně hrozilo, že z přemíry dominance udělám něco, co bych udělat nechtěl. Přestal jsem se s Nikol scházet a pár týdnů přemýšlel. Přitahovala mně ale pořád stejně a já si uvědomil, že jediný způsob, jak nad ní můžu vyhrát, je donutit ji k pláči. Přišlo mi to absurdní, skoro až k smíchu. Ženy obvykle používají pláč jako nástroj k ovládání mužů, vždyť kterému chlapovi by se nezželelo brečící ženské? Tady ale byla situace přesně opačná. Nikol mně ovládala tím, že si nechala všechno líbit a já jsem doufal, že když ji rozbrečím, budu mít konečně navrch. Neměl jsem žádný pevný plán, ale na další schůzku s Nikol jsem šel s tím, že buď uvidím její slzy, nebo to s ní skoncuju. Nikol je štíhlá blondýnka, i po dvou dětech si uchovala hezkou postavu. Kozy má trochu menší, než by byl ideál, ale celkově se jí nedá nic vytknout. Chytil jsem ji za krk a smýkl s ní do rohu. Bude tam klečet, než se rozhodnu, co dále. Neměl jsem dnes náladu na nějaké divočiny. Chytil jsem Nikol za hlavu a vrazil jí ocas hluboko do krku. Začalo jí natahovat, ale rozhodl jsem se, že jí budu držet hlavu déle než obvykle. Pustil jsem jí, až když se začala zakuckávat. K čemu by mi bylo, kdyby se mi tady poblila? Hodil jsem jí na postel a svázal jí ruce dohromady. Konec provazu jsem přivázal k čelu postele, takže měla ruce nad hlavou. Takové jednoduché vázání neomezuje přístup k žádnému tělesnému otvoru, partnerku si můžu libovolně otáčet a přitom je dostatečně znehybnělá. Chvíli jsem jí rejdil ocasem v kundě a přemýšlel, co dál. Pohled mi padl na její kabelku, která ležela vedle postele. Zvedl jsem jí a začal se probírat jejím obsahem. Jako každá ženská měla NIkol v kabelce spoustu zbytečností. Kapesníky, vlhčené ubrousky, zrcátko, prezervativy, nabíječka, žvýkačky, všechno letělo na podlahu, až jsem nahmatal její mobil. „Jaký je PIN?“, zeptal jsem se Nikol „6412“, hlesla. Odemkl jsem telefon a začal se dívat na fotky. Většinou rodinné snímky jejích dvou synků, občas nějaké selfie s kamarádkou. Pak jsem otevřel seznam hovorů. Na prvním místě byla Nikolina máma. Zmáčkl jsem a začal vytáčet. Dal jsem hlasitý odposlech. „Komu voláš?“, ptá se Nikol.

• „Tvojí matce“
• „Zbláznil jsi se?“, Nikol se mi chtěla vysmeknout, ale stiskl jsem jí a udržel ocas v kundě.

„Prosím?“, ozval se z telefonu starší ženský hlas. Podržel jsem telefon blíže k NIkol. Zavrtěla hlavou a poprvé jsem měl pocit, že v jejích očích vidím něco jiného, než tucet čuráků. Udělal jsem mohutný příraz, až Nikol hlasitě vzdechla. „Jsi tam, Nikolko?“, ozvalo se z telefonu, „není ti něco?“ Nikol pochopila, že nemá na vybranou a odpověděla: „Jsem tady mami.“

• „A co děláš, zníš nějak divně“
• „Jsem to …“, Nikol se zarazila, „… jsem s jedním chlapem.“

Rozhodně jsem jí to nechtěl dělat jednodušší,takže jsem začal pořádně přirážet. Nikol se snažila potlačovat vzdechy, ale nešlo jí to. Její matka se ozvala nedůvěřivě: „Vy teď …?“

• „Jo“, hlesla NIkol
• „A proč mi voláš?“
• „On to vytočil“
• „Děláš si srandu? To chceš, abych poslouchala, jak tam šukáte?“

Vytáhl jsem ocas z kundy a vrazil jí ho do krku. „Co říkáš?“, ptá se vyděšeně matka. Vytáhl jsem ocas ven. „Nic“, lapala po dechu NIkol, „jsem ho měla v puse.“ Na druhé straně bylo ticho. Strkal jsem Nikol ocas do krku, lehce ji dávil a zase vytahoval. Na druhé straně bylo pořád ticho. Náhle se ze sluchátka ozval dětský hlásek: „Mami, jsi tam? Babi šla pryč.“ „Jsem tady, broučku“, špitla Nikol. V tu chvíli to na mně přišlo. Vystříkal jsem se Nikol na obličej. Mrdky bylo hodně, dostala se jí i do očí. Ale nevadilo to. Brzy ji odplavily slzy. Nikol se totiž rozplakala.