… a to je argument k čemu a pro co?

jen tak na vokraj, průměrná návštěvnost je o více než 400 lidí vyšší než loni …

Mates, Dvořák – nebyli fenomenální hokejisté, kteří nedělali chyby..... Troufnu si říct, že za zápas jich vyrobili víc než třeba Indrák, Němec… Ale čišelo z nich, že hrají za nás, že ty v těch špatných dresech nenávidí stejně jako my..... Proto jim nikdo v hledišti nenadával do čuráků a neposílal je do píči. Ale když tam vidíš některé naše borce, jak přišli odklouzat zápas (hlavně se nezranit), když jsou body tak dobrý – rychlá děkovačka a domů, když body nejsou, tak se poučíme, rozebereme si u videa a půjde si další zápas užít.....

Ladik: (#329303) Měnilo se to delší dobu, ale do kopru to šlo, když přišli pokuty. Nemohlo skončit jinak, než že se rozhádají fanoušci s klubem.

Taky si torochu přispěju do „atmosvéry“. Vesměs s váma tady souhlasím, jen přidám další postřeh… Když kolem sebe slyším celý zápas slova jako čůrácí, ať jdou do píči, co tam debil dělá… To není na soupeře nebo rozhodčího, to je na vlastní hráče!

Je mi jasný, že ti hráči nejsou nic extra, že dělají školácké chyby, že Čihák dělá chyby, to beru. Ale není to trochu moc?

A takhle je to poslední dobou všude. Kdo má jiný názor je nepřítel. Napadání někdy až zesměšnování, jen proto, že je to jinak, že to není dokonalé.

Ano, doba se mění, ale lidi mají pořád potřebu zažít skutečný emoce a být součástí něčeho opravdovýho. Když se v Liberci mávalo na povel hadrama, a v o2 na povel líbal soused, u nás se fandilo furt normálně. Změnilo se to, když to toho vstoupil kalkul a strach. Co o nás napíšou? Co si o nás pomyslí? Co když naštveme Dědka? Co když nám zavřou stadion? A teď to máme.

Apple je gaylifornská mrdka                        

Tohle všechno má hlubší přesah, kterej nejlíp ilustruje příběh firmy Apple Macintosh.

Apply byly vždycky předražený s ničím nekompatibilní křápy s píárkem zaměřeným na snoby a pozéry. To v předchozích generacích moc nefrčelo a tak se firma na přelomu milénia potácela v červených číslech a byla prakticky na krach. Teď si vede dobře, protože má vychovanej celej zásobník nemyslících pozérů a snobů, který nepoznají reálnou hodnotu ničeho a uznávají jenom nějakej přiblblej status a chovají se jako nemyslící stádo.

Ano, postupně to šlo do kelu, ale definitivní konec byl scooter. My přivezeme z Třince vedení 2:0, a klub místo toho aby všechno podřídil titulu, tak to vzdá a využije situace ke zlikvidováni vlastních fanoušků? A to ještě pod záminkou, aby nám nezavřeli na jeden zápas zimák. Tak jsme radši odevzdali celou sérii, aby se pro jistotu v Plzni hrálo zase až na podzim.

Užívejte si ještě ten malý zbytek. Bude hůř!

Jeste nez byl konflikt ala scooter, meli jsme kanku my. Pamatujete louceni s Ryanem? Sedel jsem na zapade a nevericne hledel, jak pul kotle jde na parek a Ryan tam dekuje za ty roky a cumi jak blazen, kam lidi jdou, vzdyt tohle je jeho osobni rozlucka s nama…ubohy od nnas fanousku. Dohral, nema dre, jdem na parek.

watt: (#329288) Hele, tohle má dost možná nejvíce vypovídací hodnotu. Alfa samec když vyhraje válku, bitvu, tak si jde ulovit na píchání to nejlepší maso z ložnic soupeřů, jde se vožrat do němoty se spoluválečníky a za konzumaci nezaplatí. No a dnešní… kdo to vůbec jsou? Metrouší? Mileniálové [1] a generace Z [2]?
Jak pracují? [1] I práce může být zábava. Nechtějí jí ale obětovat všechno. [2] Pracovat teprve budou.
Hudba jejich mládí. [1] Kelly Family, Dáda Patrasová, Šmoulové. [2] Justin Bieber, Mimoni.
Symboly doby. [1] Bravo, Nova, Leoš Mareš, Superstar, Instagram. [2] Selfie, Youtubeři.
Takže ta defilírka potomstva je tedy vlastně co? A nebo resp. co to není? Není to demonstrace vítezství klubu, není TO výhra týmu. Není TO sportovní úspěch! Je to výstavka rodiny. Jinými slovy – family first. Ne tým, klub. Ale rodina. Tedy hnízdo, zázemí a také klid (klídek). Já už úspěchu dosáhl, mám dítě (až budou brát na led i partnerky, bude to – mám rodinu), sportovní úspěch netřeba, stačí, že mám práci.

tyrion: (#329294) To máš tak, v pondělí jdeš na hokej, dnes se ožrat a zítra třeba do kina. Zábava jako zábava. Při jedné z prvních schůzek s Martinem po jeho návratu na něm bylo strašně vidět, že vlastně vůbec nechápe, že chodíme na každý zápas a jezdíme ven. Koukal na nás jako na Marťany. 20 let zvyklý na PolibBábu na kostce, párkaře, prostě… Konzumenty, nikoliv fanoušky.

Mimochodem, takový „příběh“. Když jsem na hokej začínal chodit, někdy 97/98, tak tam několik let byl v té spodní části kotle chlápek, vysokej, černovlasej, kterej tam rozjížděl nějaké pokřiky – adresné, na hráče, naše i soupeře. Jako mladý ucha jsme kolikrát nechápali, co to má znamenat, a měli jsme pro něj přezdívku „zcestnej“. Uběhlo pár zápasů, člověk do toho hokeje spadnul, znal soupisky, hltal rozhovory ve Sportu, pochopil souvislosti a zjistil, že ty jeho pokřiky jsou vlastně strašně trefný, ať jsou na kohokoliv. A dneska, když po Robově gólu zkouším dát místo „ještě jeden“ „Jarda Kracík“, začínám být zcestnej já. Smutný, no…      

Cartman45: (#329290) Jasné, no, to je ono. Já poznám i hráče soupeře podle čísla, helmy, bruslení, ksichtu a plno lidí tam nepozná ani ty vlastní podle čehokoliv a neví, proč se vlastně to které jméno vyvolává… X-krát jsem něco začal a odezva žádná, protože prostě nechápou. Ale vy jako „vlivnější“ lidi v kotli to klidně zkoušejte      

Ale když už se tu tepe vedení a hráči a klubismus a tak, tak tohle už je čistě o těch lidech, co tam chodí, o té „naší“ straně barikády, jak to na ní vypadá. Upřímně – nechápu to, jít se jen tak podívat, nefandit, nevědět nic o tom, na koho zápas jdu, ale holt už je to jiná generace, no …

watt: (#329291) Tady je ale třeba si nalít čistého vína. Tohle začalo mnohem dřív. S úpadkem dnešní doby jako celku. Jen léta jsme hledali chybu jen v sobě, několikrát jsme třeba zmiňované děkovačky řešili, zhádali se, že jsme xxx, když to hráče nebaví, protože jsme tedy asi neschopní. Až teď, po jaře, když opadla ta svatozář a „MY“, kdy klub byl pro nás něco víc, z toho vylézá, že ta vina nemusí být jen v nás, ale i na tom ledě.

watt: (#329291) Obávám se, že má Frenk pravdu. Opravit to už nepůjde.

A jsme pořád u toho jednoho – klubismus..... byli jsme na jedné lodi..... jeden tým..... bohužel už jen byli…

tyrion: (#329287) Na tomhle není co řešit a rozporovat, byla snaha to zvednout. Ale když v kotli vidíš vedle sebe 20 Němců, co se přišli vyprdět o volnu, nebo minulý zápas asi 30 frekventantů z jedličkárny… (nic proti nim, užívali si to, ale o fandění věděli prd)… Tenhle materiál bohužel už ani neví, že za tebe hraje nějaký Gulaš, natož že se třeba povedla i nególová akce hodná ocenění. Dřív jsi měl v kotli a ano, ještě já to zažil, že většina lidí znala hráče po slepu. Dneska kdybys řekl, že se 14 na zádech hraje Vampola, tak Ti to spousta lidí s klidem sežere a vůbec se nepozastaví ani nad postem toho hráče.

tyrion: (#329287) před miliónem let hrála Škodovka oslabení, tým i diváci si mysleli, že neoprávněně. Do první čtyřky šel Krátoška – lítal po ledě jak částice v CERNu a ještě tom tempu stíhal věšet plakáty na manťák. Neskutečně tím vtáhnul lidi do zápasu a soupeře tím odrovnal.

a další věc, která mne u děkovaček vadí – hráči si z toho udělali šou pro své děti..... Čím se dětičky zasloužili o vítězství??? proč jsou na ledě jejich děti a děti kamarádů??? Ať si je vezmou po vítězném zápase do šatny, ale proč jsou u děkovačky na ledě??? Pomalu je tam víc dětí než hráčů…

Cartman45: (#329282) To není jen na kotel, tohle je všeobecně. Plno diváků se zvedne a odejde ještě předtím, než hráči poprvý odejdou z ledu, i po výhře, ani nezatleskají. A není to pár jednotlivců. To mávání rukama se rozpadne u druhýho „hej“. Hráči… asi jo, asi je to podobný a oboustranný. Tohle vážně těžko posoudit. Prostě to dlouhodobě jde dolů, ale já to takhle vnímal i za Dvořáka a Hollwega. Jako duki měl dole pravdu s tou absencí klubismu a týmovosti, já s tím v podstatě souhlasím, protože až na výjimky tady máme emočně hodně chladný hráče. Je to vidět i potom, co někdo vstřelí gól, ruce jdou sotva nahoru, prostě splněný úkol v práci.

Když ale trochu rýpnu a když jsme se tady „potkali“ – jak mají být tým, když je jako tým nevnímáme. Třeba vyvolávání jednotlivců – to už prakticky neexistuje. Jen v reakci na gól a kostku. Dřív se vyvolávalo po skoku do střely, po hezké akci, přihrávce, průniku. To dneska neexistuje nebo jen hodně výjimečně. Gól vyloženě vydře nějakej hráč – u mantinelu, ještě k tomu super přihrávka a vyvolá se jen střelec, protože byl na kostce. Po zápase – jen střelec nebo ten, koho nám poradí ČT. Třeba na Kracíka po včerejším „gólu“ se přidalo absolutní minimum. Nevím, možná jsem naivní, ale taky dělám sport, a tohle musí být obrovskej pozitivní doping, motivace, to, že o tobě někdo ví, že si někdo všimnul, že tam potíš krev. A ne jen Gulaš. A u děkovaček taky… Já na včerejší nebyl, ale třeba včera by si to zasloužila celá lajna 17–88–23, například.

Cartman45: (#329282) tywoe, že já chodím na ta úzká setkání, protože to si pak mj. vzpomenu třeba na to, jak říkal 23 po svém návratu, jak je to super, ty diváci, ta atmosféra, ten řev, to sepětí s tribunama atp., že za mořem si lidi koupí kýbl popkornu nebo křidýlek a čumí jen do něj, než je prázdnej. No t ak kurva do píči, buď je to super a něco pro to taky kurva do píči udělám(e) a nebo se na to vysereme a nebudeme ze sebe dělat blbce.
Funkcionáři přichází a odchází, majitelé přichází a odchází, hráči přichází a odchází, trenéři přichází a odchází, fanoušci zůstávají (zůstávali). Tywoe… Dušan a jeho sombréro, Dušan na rolbě… Pospec a jeho „pádlboard“… A teď? Teď si to tedy kapitán nastavil v kabině tak, že hlavně rychle domů? Aha…

No asi takhle: Když to dělá Sparta, jsou to buzerantí, když to neděláme my, jsme buzerantí. Děkovačky stojí za kravskou píču už aspoň pět let zpátky a všech zlobivejch hokejistů jsme se už úspěšně zbavili.      

_duki: (#329281) však já tu Spartu uvedl jako pozitivní případ, ne negativní a souhlas. Tam ty hráči tyhle věci mají v sobě + se to po nich chce, a to ani nehrajou v nějakém bouřlivém prostředí, naopak… Jestli to po našich hráčích trenéři chtějí, to fakt nechci hodnotit a nemůžu posoudit, to bych musel být na střídačce a v kabině, ale co je jasné, že to v sobě nemají. Ve Spartě se taky nejde bitkařit Pech, to je jasné, ale jsou tam hráči, kteří to udělají a mají v popisu práce (Forman, Jurčina, Černoch, než odešel). Plus jsou tam hráči, kteří mají kvalitu a ještě i tu povahu (Smejkal, Řepík, Polášek) a ostatní se přidají a strhnou. U nás to nemá kdo strhnou, protože tady takový hráč prostě není. Přesně jak jsi říkal.

Děkovačky jsou jen koncem celého galapředstavení, kterým se teď u nás nazývá hokej. Emoce nula, nadšení nula, týmovost nula na druhou (ač je to atematicky nesmysl).

tyrion: (#329272) Ohodnotím děkovačky ze svého pohledu, protože zhruba 2 roky zkoušíme, co by šlo vymyslet. Byla snaha se opakovaně sejít i s hráči, něco vymyslet společně, nějakou bejkárnu, která by zase bavila i je. Protože souhlasím s tady dobře napsaným, že děkovačky jsou s výlezem ze šatny sice stále ojedinělé v ČR, ale bohužel dávno opravdu jen z povinnosti. A teď. Můůže za to jen kotel? Můžou za to jen diváci na zbytku stadionu? Nebo i samotní hráči? Před pár dny jsme se o tom bavili i s veterány kotle. Že prostě ať se zkusí cokoliv, je z toho rozpačité … nic. A v čem je takový rozdíl? Pamatujete třeba Olomouc, když tady jako TÝM si s náma vytřeli v prdeli před pár týdny? Jak přijeli před své fanoušky a nadšeně tam s nima skákali, drželi se za ramena, jak parta kluků, co právě vyhrála turnaj v kuličkách proti sousední vsi. Nadšení, emoce. Že by to celé bylo opět o tom, že to je TÝM? Jeden za jednoho, jak na hřišti, tak s tribunama. Když měli sami naši hráči před rokem možnost si k tomu něco říct, vyšlo to do ztracena. Nic, nic, nic. A tak je z toho dál tahle rádoby děkovačka, bez náboje. A tak je o to větší opruz vidět jakéhokoliv soupeře (doma, nebo venku), když nás porazí. Někdo tu jmenoval Spartu. Ale on i ten Zlín před pár dny, nebo Olomouc, jak už jsem psal… Oba tyhle týmy ze dna ukazují větší týmovost a bojovnost po celý zápas, od ástupu na led, po výslednou radost. U nás někdy nepoznám rozdíl, jestli se ruplo, nebo vyhrálo…

tyrion: (#329279) to bylo hlavně o celkovém pocitu, dlouhodobém dojmu, jak z charakteru rosteru (včetně trendu), tak i podrobnější typologii jednotlivců. Třeba 14. Ten je jak na vypínač. A vypínačem je píšťalka. To je jak u Emila za totáče, Březina to fouknul do repráků a upadly propisky, tužky či výkresy a mazalo se pryč. I kdyby kolega vedle na židli měl infarkt, tak přeci „padla, de se domů!“
A teď jednu jednotlivost: Frodl dostal do lapačky, kterou měl na ledě nejdřív hokejkou, tak to ještě řekněme je +/- v poho, ale pak mu tam ještě zajel bruslí, to už mu mohl klidně něco udělat se zápěstím, s ramenem ap. a) bylo to za stavu 2:2, utkání o 6 bodů a třetí flek, b) brankářská dvojka jako by nebyla – a vono nic???!!! Bude to hnusný, ale v tohle je vlastně buznaparta super – jdou se mydlit, za tým, za spoluhráče, za sebe, za výhru, za respekt, za fanoušky, za čest (a pokud ti tahle slova jsou povědomá, tak si nechal svým PR oddělením vetknout Dědek do svého PF 2020       )

tyrion: (#329272)

Děkovačkám už dávno chybí bezprostřednost, čiší z toho oboustranná povinnost dodržet rituál a rozpaky. U mě už to dopadlo tak, že odcházím po vyhlášení hráčů utkání a děkovačku si „vychutnávám“ na zastávce linky č.13.

_duki: (#329274) Tohle je bohužel důsledek dlouhodobého budování týmu z určitých hráčů, ono těžko tohle od těch hráčů chtít, když to v sobě povahově nemají a nikdy neměli. A teď je jedno, jestli jsou to odchovanci nebo hráči, kteří přišli odjinud. Všichni ví, jaký typ hráče je Němec, Vlach, Stach a další, když je sem berou. Oni samozřejmě mají svoji roli v týmu, ale nesměli by tu být všichni typologicky a povahově podobní. Naopak jsme postupně oslabovali o hráče typu Kovář, Lev, Schleiss, kteří se dokázali soupeři dostat pod kůži, na brankovišti, slovně, nějakými provokacemi, jakkoliv. Byl to postupně kus za kus a dneska jsme na tom takhle. Přitom v lize jsou pořád týmy, který se dokážou jeden za druhého poprat a postavit – ukázkový příklad je Sparta. Letos hned několikrát předvedli, že po drsném faulu nebo zákroku soupeře přijde odplata a rukavice jdou dolů. Takže to pořád jde, ale těžko můžeme tuhle hru chtít po třeba tom Němcovi.

Rýmička je svině a tak jsem si včerejší představení „užíval“ u tv. Jistě je tu mám pár „spoluhráčů“ a hlavně soupeřů, a tak ve svém pocitu ze včerejšího bruslícího představení nejsem sám – kombinace, plynulost hry, přehled, možná i rychlost, byly velmi často, jak kdybych se díval na zápasy PHHL. S tím rozdílem, že např. zápasy Harley Davidson vs Matadors nabídnou větší osobní zaujetí a hlavně minimálně 10× větší emoce a náboj!
p.s.: ty vemena na lavičce nemohou říkat, že to stálo za hovno, vždyť by tím hodnotili i sami sebe. A třeba je PR oddělení školí na krizovou komunikaci.
p.s.2: Ladislav Čihák (Plzeň): „Bylo to hodně atraktivní utkání." Tak určitě Láďo, bylo to tak atraktivní, že ten kluk, co si ho vzal Pytlák na začátku sezóny do repre (čert ví proč? Žárovka ho tímto nabízel na trhu???       ) po svém druhém šrapnelu šel pod deku (čas v zápase 2:58!).

Ribisel: (#329276) Eště sem ti nasral do počtáře!      

Frankenstein: (#329270) Po tobě tu ale zůstal pušinec ty dobytku!!!      

Honza#329240: žádná situace není stejná, ale mě překvapilo že už i Pospíšil nabonzuje nějaký porušení pravidel z naší strany, kterýho si nikdo nevšim.

watt: (#329263) do zápasu jde kolik, 7 + 12 + 1, tedy 20 účastníků. Z koho jsou emoce? Pominu-li řídkoučné excesy 9 (dříve 95), které ale působí jako reakce na to, že mu někdo vzal oblíbenou hračku, tak ze všech těch 20 účastníků zápasů jdou emoce jen z … chvíle dramatické hudby … chvíle dramatické hudby … a ještě jedna chvíle dramatické hudby … pouze ze 2! Slovy ze DVOU!!! Z 23. A sice „kurva do píči já to dám, já to urvu, já musím lítat na 110%, jako jsem to dělal za mořem.“ No a pak ze 77, když ho 1) naserou rozhodčí, 2) když ho nasere soupeř; pak tedy milostivě celému stadionu předvede, že se umí nasrat a ještě o pár desítek procent svůj výkon, nasazení i důraz zvednout. Ale jen tak jedno, max dvě střídání.
Zbytek týmu, jak jsem již napsal, jsou pouhými ÚČASTNÍKY utkání (nikoliv zápasu). Ale třeba se pletu a jsem ještě stále zastydlej v dobách soubojů Pata-Válek, Řezníček-Procházka, Kořínek-Duda, škodovka-Gudas, Matějovský-celá liga etc. a oni jsou již (pouhými) aktéry SHOW. Jsou již pouhou stafáží produktu se jménem extra liga.

Artur Dent: (#329271)

Vidíš Romane, hnedka si mi nasral.

watt: (#329263) Jo, děkovačky jsou kapitola sama pro sebe. Ty jsem před časem úplně zabalil. Ty podle mě podělali spíš diváci, z jejich strany je to ospalý, taky jako by z povinnosti. Se hráčům ani moc nedivím, že už je to nebere, protože 20 lidí, kteří třeba vybojovali a vydřeli zápas, stojí v řadě za rozpačitého ticha nebo sleduje, jak diváci vyvolávají Hollwega a Dvořáka, protože to je Hollweg a Dvořák, jsou usazováni na zadek a podobně. Děkovačky pro mě skončily okamžikem, kdy se změnily v oslavy jednotlivců po týmovým výkonu. Pokud se to někomu líbí, jeho věc, ale já už tam na tyhle pozápasový rejdy nebudu, abych tam statoval.

Petr_z_Chebu: (#329269) Dobře, Péťo, slibuju, že tě nebudu srát. Nebo se alespoň pokusím, jo?      

Viděl sem první třetinu na gauči a druhou v posilovně. Zbytek už radši ne. A musim s Laďou souhlasit. Bylo to atraktivní utkání, kurva! V teplým hokeji rozhodně.      

Tak já se teda taky přidám.

Hezkýho Silvestra a přestaňte mi už srát. Za to jí nikomu nevypálím paragánskou padinou