Frankenstein: (#315075) Zásadní kniha.

Frankenstein: (#315069) Černá obálka, kapesní formát?

Frankenstein: (#313031) Vrcholný výkon podal Majster tady. To když jsem před dvanácti lety našel v Slovenskom národném múzeu na výstavě Slovensko vo 20. storočí, tak jsem si to dal třikrát za sebou. („Ja verím tým švajciarským hodinkám, veď sú najpresnejšie na svete!“) https://www.youtube.com/watch?…

Frankenstein: (#313026) Štastie sedí na bráne si pamatuju. S mikrofonem za hokejem, Trenčín – Plzeň, ty sezóny, kdy tam chytal Fíra. Plzeň hraje přesilovku pět na tři, TáflíkPataČerný tlačí, a Gabo se dostává do rauše, jako kdyby komentoval výkon Jánka Čuľu na majstrovstvách světa v jebačke. Tam to taky použil. Ve finále byl tak rozjetej, že z Fíry udělal trenčínskýho odchovance.

Nejvíc nakládá Gabo Zelenay!

Harry LS: (#312994) Byl, v sedmdesátejch. Končil v roce 1981.

Sturma: (#312987) Bylo by samozřejmě vtipný, kdyby Spartu koupil Karel Pražák. Ten Pražák, co řekl o mladým Strakovi, že je pro hokej nepoužitelnej. Ten, co si brankáře trénoval sám. Ale to není on. Možná je to někdo z rodiny.

„Analogie s příchodem Davida Stacha je tedy jistě na místě…“ Jen aby těch analogií nebylo moc.

Ze zcela jiného soudku aneb Archivy vypovedajú: https://nahraj.to/2gOa

No bodejť, dvojka. https://nahraj.to/2gJT

Luetic ne. V Plzni máme bohaté zkušenosti s Michalem Davidem. https://www.youtube.com/watch?…

Harry LS: (#309153) Kdepak anonym, to je Zdeněk Janda, osobní hagiograf Jaromíra Jágra.

Chuckie: (#309133) Mně ta služebnost upřímně řečeno trochu překvapuje, protože ho znám strašný léta. Halt, člověk je neustále překvapován.

Chuckie: (#309126) Pavel Bárta. Jak vidno, Sport nasadil všechno, co má – jak se říká v té pěkné písni od Tří sester – „dvě ruce, dvě nohy, jedno péro a jednu hlavu“. Lze očekávat, že se do zítřejšího vydání připojí i východočeský expert Ryšavý, který provede v terénu sběr stanovisek fanoušků v Hradci Králové a Pardubicích, a totéž realizuje ve Zlíně a Vsetíně s. Koštuřík.

B.: (#309122) Jak říká jistý plzeňský žijící klasik: Tak prrrosím, kontrola piva!

Teď už se nevyjednává komentář

Není ve sportu nic horšího, než když bojujete proti vnitřnímu nepříteli. Ne proti soupeřům. Ale proti svým. Jako teď hokejová Plzeň. Naplno vybublal spor, který se dlouhé roky dařilo s vypětím všech sil hasit. I když už se objevily plameny, ničivý požár z toho nikdy nebyl. Až teď. Hráči i klub versus fanoušci? Ne, tak to není. Je to jiný spor. Hráči i klub versus ti nepoučitelní, kteří sice sami sebe nazývají fanoušky, ale ve skutečnosti je to trochu jiná sorta. Jasně, dlouhé roky poctivě chodí do kotle. Povzbuzují, bubnují, klubu svého srdce dávají energii. I peníze ze vstupného. To je pravda. Ovšem nezůstává u toho. Na hokej do Plzně jezdím pracovně už spoustu let. Pravidelně objíždím i další extraligové stadiony. Vím, že se to těm, o kterých je řeč na předešlých řádcích, nebude až tak zdát, ale faktem je, že právě od nich létaly ty nejvulgárnější nadávky. I jinde jsou slyšet hrubé pokřiky, ale Plzeň byla v tomhle směru nejdál. Drsné urážení rozhodčích. Soupeřů. I trenérů. Co všechno si musel vyslechnout třeba kouč Vladimír Růžička. Pokřiky na zraněné hráče: Měls ho zabít… Sudí se posílali do plynu… Dříve nechybělo ani Jude Slavia, urážka s rasistickým podtextem. Je třeba férově přiznat, že za poslední roky se to zlepšilo. Nadávek podstatně ubylo. Postihy ze strany extraligy, která najednou chtěla kultivovanější prostředí, ale sama se do svých regulí zamotala, přišly tedy v minulém roce paradoxně v době, kdy se kotel jakžtakž umravnil. Asi před deseti lety jsem se i já stal terčem vulgárních nadávek a výhrůžek od plzeňských fanoušků v době, kdy jsem se na stránkách Sportu v komentářích snažil upozornit na to, že hokejové prostředí by mělo vypadat jinak. Mezi největšími horlivci z kotle se rozšířilo i moje telefonní číslo. A nadávky, létající z éterů, mi tenkrát pípaly přímo na displeji. Neznámá čísla jsem zezačátku zvedal, pak už to ani nešlo. Nadávky jsem slyšel také přímo na stadionu, novinářská místa jsou totiž hned vedle kotle. Podobně je na tom teď kolega, který chování lidí, kteří odešli z ochozů, zkritizoval. Také on se stal přes sociální sítě terčem. Start letošního play off byl přitom dlouho klidný. Fanoušci se drželi. Což jsem několikrát při referování o zápasech zmínil. A veřejně kvitoval. Fandilo se slušně, pomohl jistě i výrazný apel od Martina Straky, největší klubové autority. I on pochopil, že tentokrát už je to opravdu na hraně. Jeho předešlý postoj, i v době, když ještě hrával, býval až moc laxní. Už tehdy mohl proti vulgaritám vystoupit mnohem důrazněji. I proto to všechno bublalo. S fanklubem se sice pravidelně setkával, přesvědčoval, ale výsledek nebyl valný. Je mi jasné, že z toho má klubový šéf zamotanou hlavu. Přesto je správné, že teď spolu s hráči proti těm, kteří odešli z kotle přímo během zápasu, veřejně jasně vystoupil. Vždyť co vlastně tihle lidé chtějí? Uvědomují si vůbec, že klub je v podmínce? Kvůli jejich chování? Že stačí, aby zasedla disciplinární komise, a všechny sektory zavře? A další zápas se bude hrát před prázdnými tribunami? Tohle chtějí? Navíc sami porušili dohodu. Od klubu věděli, co se stane, když budou ve vulgaritách pokračovat. Žádná podpásovka to nebyla. Když klub pouští hlasitě muziku, aby přehlušil nadávky, je to proto, že nechce, aby se další zápas hrál před prázdnými tribunami. To není boj proti fanouškům. To je boj proti těm, kteří si nedají říct. Kteří se v situaci, když nemohou řvát a vulgárně nadávat, urazí. A opustí ochozy v době, kdy to tým nejvíc potřebuje. A s těmi už vyjednávat nemá cenu. Bez nich se klub obejde. I začátek play off ukázal, že to jde slušně. Jen teď Straka a spol. nesmí ve své snaze polevit.

Je to boj proti těm, kteří se v situaci, když nemohou řvát a nadávat, urazí. A odejdou. A opustí ochozy v době, kdy to tým nejvíc potřebuje. A s těmi už vyjednávat nemá cenu. Bez nich se klub obejde.

Frankenstein: (#309119) Prosím pěkně, dobrou chuť!

Šéf extraligy Řezníček o postoji klubu: Povolovali, až ztratili trpělivost Plzeň zradili vlastní fanoušci. Při pondělním čtvrtém čtvrtfi nále Generali play off krátce po čtvrtém gólu Třince pár desítek diváků opustilo kotel domácích. „Všichni hráči a funkcionáři se k tomu jednoznačně postavili,“ míní ředitel extraligy JOSEF ŘEZNÍČEK. Klub podle něj udělal maximum, jak přimět fanoušky, aby přestali skandovat vulgarity, urážet rozhodčí i hostující tým. Několika jedincům však zjevně vadí, že jim v tom někdo brání. PRAHA – Vedení klubu se do té doby ke svým fanouškům chovalo jako rodiče ke zlobivému dítěti. Tak dlouho povolovalo, až muselo zakročit. Od březnového utkání základní části proti Třinci hrozí Plzni uzavření stadionu. O jak vážnou věc jde, si uvědomují všichni. „Vědí to i ti, co odešli z hlediště. Jen nejsou schopni v tom svém uvažování otočit,“ myslí si Josef Řezníček.

• V Plzni byla atmosféra vždycky ostřejší, nějakým způsobem se to však přecházelo, přehlíželo. Klub platil pokuty, dokud tyto incidenty nepřekročily jistou mez, pak musel říct jasně, že ne. Přišel moment, kdy už musel zakročit. Vnímáte to podobně?

„Stal se nějaký malér, visí tam hrozba uzavření diváckých sektorů za porušení řádů. I z toho důvodu k tomu klub takhle přistoupil. Chce mít plné hlediště, v předchozích zápasech play off byla v Plzni atmosféra skvělá. Během čtvrtého zápasu se něco na ledě událo, ale nemyslím, že by to byly nějaké zásadní a tragické věci. Lidi můžou vyjadřovat svoji nespokojenost, klub je však upozorňoval, aby se chovali slušně a pak se pustila nějaká muzika. Reakce byla taková, jaká byla, a to, jak se k tomu postavili hráči a vedení, je naprosto výstižné a správné.“

• Vyžaduje to od nich určitě i jistou odvahu. Hráči mají na dresech jmenovky, Martina Straku každý zná, jednají svým jménem a jménem klubu, kdežto fanoušci se schovají za anonymitu nebo se skrývají pod přezdívkami…

„To je právě ten problém. Tohle už se už zmiňovalo v minulé sezoně, v tomto ročníku to pokračovalo. Plzeň vyvinula jisté úsilí, podnikla opatření, jakmile v březnu došlo k incidentu s házením předmětům na hráče a rozhodčí. Od té doby se do toho ostře obuli, protože lidem v klubu došla trpělivost.“

• Klub na druhou stranu diváky a jejich podporu potřebuje. Jenže okázalým odchodem dalo pár individuí najevo, že tým, za který v hledišti tolik bojují, je jim vlastně ukradený. Jdou svým jednáním proti němu. Vnímáte to stejně?

„Pokud se ti lidé rozhodli odejít a nefandit svému klubu, pak tím vyjadřovali nějaký svůj názor. Myslím, že všichni hráči a funkcionáři Plzně se k tomu jasně a jednoznačně postavili. A to je správné.“

• Nezdá se vám, že když klubu hrozí kvůli chování diváků zavření stadionu, a někdo jedná takovým způsobem, svědčí to o tom, že naprosto nepochopil, o co jde?

„Já myslím, že oni vědí, o co jde. Jenom nejsou schopni se v tom svém uvažování prostě otočit.“

• Takže jsou nepřizpůsobiví? Dali tím najevo, že chtějí dál fandit sprostě a že si nepřejí, aby jim to někdo zakazoval?

„Přesně tak. Takhle nějak jsem to pochopil i já.“

• Do Prahy přijedou fanoušci Komety, provokují tričky „Smrt Spartě, vaše město, naše pravidla.“ a podobně. Je Plzeň opravdu tak specifi cká? Nemluví se o ní víc, než by se mělo?

„Na jiných stadionech se taky děly nějaké věci, ale určitě to není v takovém rozsahu. Vyskytne se to, ale třeba jednou za pět domácích zápasů. Na ledě nastane nějaká situace a diváci vybuchnou. Není to však pravidlem. V Plzni už se stávalo, že rozhodčí vycházeli na led na zápas, ještě ani nefoukli do píšťalky a už jim nadávali. To už je ale úplně jiný příběh.“

• Báli se v Plzni pískat?

„Tyhle zprávy jsem z komise rozhodčích slyšel taky, že někteří arbitři do Plzně odmítají jezdit.“

• Jedná se o obecný jev, nebo takové projevy vznikají u pár jedinců, k nimž se další přidávají nebo se nechají strhnout?

„Je to pár lidí a jsou to právě ti, kteří během toho zápasu odešli. A to ještě půlku z nich přesvědčili, aby odešli. Nemyslím si, že jde o stovky lidí, jsou to desítky, prostě malé množství.“

• Bude tedy lepší, když už nepřijdou a klub na tom spíš získá?

„Ta strategie klubu je teď nějak nalajnovaná a lidé se s tím zkrátka budou muset nějak vyrovnat.“

• Jak odhadujete další vývoj?

„Nebezpečí uzavření stadionu stále trvá. Je pořád tady. Tak, jak je to rozhodnutí napsané, týká se uzavření celého hlediště. Pokud by k němu došlo, nepůjdou na stadion ani ostatní lidi. To znamená, že na zápase budou smět být jen partneři, novináři, jinak bude hlediště prázdné. To by byla velká škoda, i pro Plzeň, taky po finanční stránce. Mít vyprodaný stadion, nebo úplně prázdný, to v dnešní době představuje taky obrovské peníze, o které by klub na příjmech přišel.“

• Někdy před šesti lety v Plzni létala piva na rodinné příslušníky pardubických hráčů, kteří seděli za střídačkami. Od té doby se nic takového nestalo, až letos, že?

„Házení předmětů tam moc nebylo. Ale tentokrát lidi sáhli už moc daleko. Když povolujete, jednou už pak musíte zasáhnout.“

• Vedení klubu zaujalo jasný postoj, ozvali se hráči, včetně Jana Kováře. Přesto od některých jedinců dostávají naloženo. Udělal klub maximum, nebo v tomhle případě mohl zasáhnout ještě víc?

„Udělali maximum. Po tom březnovém průšvihu se k tomu postavili a učinili opatření, aby se s tím i do budoucna dalo líp pracovat, aby to mohli mít víc pod kontrolou.“

ŘEKL O HROZBĚ UZAVŘENÍ STADIONU

„Mít vyprodaný stadion, nebo úplně prázdný, to v dnešní době představuje taky obrovské peníze, o které by klub na příjmech přišel.“

Tak panstvo, co byste si přáli? Sport, ano prosím, už se to nese. Ještě se zeptám: v dnešní nabídce je dobře uleželý, lehce nazelenalý Řezníček s oblohou, a pak ještě pikantní komentář a la Zdeněk Janda. Tak co to bude?

Mně by se víc líbilo „s Inkvizitorem na hokej“.

Žid šťoural: (#305544) To mi silně připomíná imbecilní veršovánku, kterou recitoval v roce 1992 v bufetu Prasečák na Praze 6 jistý Frňka z Votic, aby vyjádřil svůj nesouhlas s polistopadovým vývojem. Pamatuju si z toho verš: „za žvejkačku s Mikymauzem / dáme tam i Čalfu s Klausem“.

Chuckie: (#305060) Aussig, centrum pokrokové inteligence v Horovce?

Frankenstein: (#303771) Strana se musí umět vypořádat i s nepopulárními skutečnostmi a přechodnými obtížemi. To ji v důsledku posiluje. Když už jsme u toho, musím na tomto místě vyzdvihnout Vostřížův postřeh a pohotovost, kteréžto vlastnosti si zachoval až do dnešních dní. Sám jsem si to ověřil, když jsem někdy v lednu zapomněl v předprodeji platební kartu.

kafka: (#303769) Sloužím lidu!

Chuckie: (#303741) Tak dobře. Proměnil, a to už na otevřeným zimáku.

Frankenstein: (#303721) Člověka je třeba vidět i s jeho chybami. Zvláště pak, pokud díky zdravému, a nebál bych se říci i soudružskému kolektivu neměly vliv na výsledek díla. Pokud tak nečiníme, hrozí, že přirozený respekt, který si člověk vydobyl svými zásluhami, změní se v nezdravé modlářství. A to se může zvrhnout až v kult osobnosti.

kafka: (#303712) Řezníček je v nájezdech načal, Kadlec dorazil. Nedal (pozor, blasfemie) Vostříž a Vanilkovej.

HLAVOU jsem jenom v Plzni Útočník Jan Kovář neřeší, jestli po sezoně odejde do zahraničí. Myslí pouze na úspěch v play off se Škodovkou

Klubový šéf Martin Straka to vystihl trefně: „Otočil celou Plzeň.“ Jan Kovář, osmadvacetiletý centr, po návratu z neúspěšné mise v NHL ukázal extratřídu, spolu s Milanem Gulašem vytvořili nejlepší dvojici Tipsport extraligy. Teď se na to budou snažit navázat v Generali play off . „Ale jdeme do toho s velkým respektem,“ tvrdí šampion z roku 2013, kdy uspěl právě se Škodovkou. Double ho pochopitelně láká.

PLZEŇ

• Když v Česku zažil Jan Kovář vyřazovací boje naposledy, byl z toho slastný titul. V sestavě i se současným majitelem a bossem Martinem Strakou tehdy ovládla Plzeň infarktový sedmý zápas ve Zlíně a vyválčila historicky první titul pro západočeský klub. „Vzpomínky jsou krásné,“ vybavuje si útočník, který dalších pět let strávil v Magnitogorsku. Teď je zpět. Mrzutost z toho, že pokus o zámoří nevyšel, žádná. Naopak. Na ledě září. V cestě Plzni od pondělí bude ve čtvrtfi nále stát nevyzpytatelná Olomouc.

• Vaše poslední play off v Česku skončilo titulem, o to víc jste teď namlsaný?

„Tahle to úplně neberu. Pár sérií už jsem zažil, vím, o co jde. Nebude to nic lehkého, jdeme do toho s velkým respektem.“

• I velkým očekáváním?

„Každopádně se moc těším. Jsem rád, že jsme se dostali přímo do šestky. Hráli jsme v sezoně dobrý hokej a doufám, že to budeme potvrzovat i v play off .“

• Jaké máte vzpomínky na rok 2013?

„Nádherné. Fakt jo. Hned když jsem se vrátil z Ameriky a hrál první zápas v Litvínově, vzpomněl jsem si na to. V hlavě to mám pořád, to už mi nikdo nevezme. Byl fakt super zážitek být součástí vítězného mužstva.“

• Obhajoba vás musí lákat. Zvlášť, když jste prožili výbornou základní část. Nakonec jste skončili třetí, ale do poslední chvíle jste bojovali i o Prezidentský po­hár.

„Všechny týmy, které jsou ve vyřazovací části, chtějí vyhrát. Stejně jako ty, které se tam tentokrát nedostaly. Pro každého je to lákadlo a hlavní cíl. Takže nejsme výjimka.“

V čem jste jiný, než jste byl před šesti lety?

• „Jsem hlavně starší. Asi i zkušenější. Pět sezon jsem byl venku, odehrál jsem pár těžkých zápasů také v reprezentaci. Můžu čerpat z toho, co jsem prožil. Mám toho dost za sebou.“

Od vašeho spojení s kanonýrem Milanem Gulašem bude tým opět hodně čekat.

• „Moc se na to těším a doufám, že nám to půjde. I když vím, že se na nás soupeři budou hodně zaměřovat. Ale to k tomu patří. I my se budeme soustředit na klíčové hráče Olomouce. Takové je play off . Nikdo si nic nedaruje.“

S tímhle soupeřem se Plzeň potkala ve čtvrtfi nále dvakrát za poslední tři roky a pokaždé to zvládla v poměru 4:1. Sledoval jste to na dálku?

• „O Škodovce jsem měl dobrý přehled, i když jsem hrál venku. Takže jsem to zaregistroval, ale víc jsem se na to teď neptal. Je jiný rok. Olomouc má zase víc zkušeností, takže to bude vyrovnaný hokej. Vyhraje ten, kdo bude lepší.“

Váš parťák Gulaš prožívá báječnou kariéru, ale velké zlato mu uniká. Vnímáte, že byste chtěli vyhrát i pro něj?

• „To samozřejmě ano. Ale nesmíme na to koukat až tolik dopředu. Všechno musíme zaměřit na pondělí, kdy to vypukne, a potom se to bude postupně nabalovat. Každý večer je třeba předvádět dobrý hokej, nikdo nám nedá nic zadarmo. Abychom se posunuli dál, musíme hrát dobře. To je to zásadní.“

Půjdete do toho s mladým brankářem, dvaadvacetiletým Dominikem Frodlem, který chytá první extraligovou sezonu. V základní části se mu dařilo excelentně, jste rád, že klub mu dává šanci i pro klíčovou část?

• „Podle mě je skvělý. Zaslouží si to. Celou sezonu nás držel, chytal výborně. I v zápasech, kdy jsme dávali hodně gólů a jeho um trošku zanikal. Ale moc nám pomohl. Když jsme to nejvíc potřebovali, pochytal velké šance. Tím jsme to měli jednodušší. Klobouk dolů před ním, jak mu to jde. Jsme rádi, že to do toho půjde s námi a že ho máme.“

Je to dobrý vzkaz i pro zbytek extraligy, že je správné dávat šanci mladým?

• „To ano. Ale když se o tom tak bavíme, myslím si, že v příští sezoně to kluby budou mít těžší.“

Kvůli přímému sestupu?

• „Ano. Jakmile někomu poteče do bot, podle mě s mladými hrát nebude. Ať s gólmany nebo hráči v poli. Podle mě jsme to tímhle rozhodnutím mladým ztížili. Budou to mít těžké, aby si získali důvěru. Nejde jenom o to se dostat do play off, ve hře je víc. Pokud se nějaký tým ocitne dole, okamžitě se bude snažit dostat pryč, což se dotkne hlavně mladých.“

Takže rozhodnutí o přímém sestupu nevítáte?

• „Moc ne. Podle mě se to dalo řešit jinak, ale to je jenom můj pohled. Názor hráče. Víc to nemá cenu rozebírat.“

Když se vrátíme k vám, tak se asi příliš nedá očekávat, že byste v Plzni vydržel i příští sezonu, že?

• „Teď to vůbec neřeším. Měl jsem pár schůzek s týmy, které projevily zájem, ale zatím to nechávám být. Před play off jsem to úplně vypustil. Chci být hlavou jenom v Plzni. Na nic jiného nemyslím, potom uvidíme.“

Ale i boss Straka veřejně připustil, že šance, že zůstanete, je minimální.

• „Asi je pravděpodobnější, že to zkusím ještě venku, ale člověk nikdy dopředu neví. A jak říkám, teď to nechávám být.“

O to víc ve vás dřímá touha se rozloučit opět titulem?

• „Bylo by hezký si sem odskočit a hned vyhrát. Ale nebude to žádná sranda. Jsme rádi za to, jak jsme skončili po základní části. Teď se to nuluje, začíná nám tvrdá práce.“

Když jste se v prosinci vracel z neúspěšné mise z NHL, tušil jste, že vám to takhle půjde?

• „Je pravda, že jsem z toho měl trošku obavy. Ale hrozně mi i v rozhodování, co dál, pomohlo, že je tady Guli. Věděl jsem, že budu mít k ruce parádního hráče. O to je to pak lehčí. Ale pořád máme za sebou jenom půlku práce. Tímhle to nekončí. To hlavní se ukáže teprve teď. Uděláme oba maximum, abychom byli úspěšní.“

I když pokus o NHL neklapl, říkal jste, že i tak vás krátká anabáze v zámoří udělala lepším hráčem. Platí to stále?

• „Ano, ten pocit mám pořád. Dalo mi to hodně.“

Kvůli tomu jste přes léto zhubnul, držíte se i teď na stejné váze?

• „Máme kondičního trenéra Honzu Snopka, který je výborný, pracuje s námi každý den. I on odvádí velký kus práce, hlavně mladí kluci se pod ním mohou rozvíjet. Je to na nich vidět. Ale i pro mě je to dobré. Snažím se s ním pracovat.“

Takže se cítíte lépe než v předešlé sezoně?

• „To jo, i když minulý ročník byl složitější. Už jsem toho měl dost. Cítil jsem, že jsem potřeboval změnu.“

I bez NHL vám tedy restart kariéry pomohl?

• „Určitě jo. Prospělo mi to po všech stránkách. Teď hlavně věřím, že pomůžu Plzni v play off . To je to hlavní, co mě zajímá.“

Co jste říkal na Magnitogorsk, s nímž jste dvakrát slavil vítězství v KHL, že teď vypadl už v úvodním kole play off ?

• „Bylo mi líto, že vypadli. Je to škoda i pro české trenéry, kteří jsou tam (Josef Jandač a Jiří Kalous). Tam se bere jako neúspěch, když se vypadne hned v prvním kole.“

Myslíte si, že si české kouče nechají?

• „Uvidíme. Ze začátku říkali, že budou mít k dispozici dvouletý blok, ale tam nikdy nevíte, co se stane. Pochopitelně bych jim přál, aby zůstali, protože by to bylo dobře pro naše trenéry. Moc jich v cizině nemáme a vždycky je fajn, pokud se někomu z nich podařilo udělat českému hokeji dobré jméno.“

Rozebíral jste nepovedené play off i s lídrem Mozjakinem?

• „Jsme spolu ve spojení. Je zklamaný, že to nevyšlo, ale víc jsme se o tom nebavili.“

Teď vám může na dálku držet palce s Plzní.

• „To snad dělá. Chystá se během léta do Prahy, těším se na něj. Potom to všechno v klidu probereme.“

Frankenstein: (#302004) I maršál Stalin citoval žalmy. (viz Klimek, A.: Boj o Hrad, díl II. s. 415)

Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal. (první list Korintským, 11,23)

MINÁŘ: Věřím, že můj čas ještě přijde

Bývalý elitní český rozhodčí zmizel ze scény, pracuje v Německu, ale výkony sudích v extralize dál sleduje. A dost mu toho vadí č

Byly doby, kdo dominoval sudím v Tipsport extralize, patřil k nejlepším v Evropě, nominace na mistrovstvích světa bral téměř jako samozřejmost. Co dělá Milan Minář (51) dnes? Na obživu si vydělává ve Frankfurtu nad Mohanem jako hausmeister, pendluje mezi Německem a Hanou. Přehled o dění ve světě hokejových arbitrů si však udržuje neustále. A že by z výkonů svých nástupců byl nadšený, to se tedy říci nedá. „Někteří kluci to zkrátka neumí,“ má jasno.

FRANKFURT/PRAHA – Když se nyní potkává s některými význačnými extraligovými hráči, dost často slýchává jejich povzdechy, že v Minářově éře bylo všem lépe. „To docela zahřeje,“ nepopírá muž s účtem 755 odpískaných duelů v extralize. V soutěži, která v posledních týdnech řeší zarážející počet hrubek a pochybení pruhovaných mužů.

• Jak podrobně sledujete extraligu a výkony rozhodčích?

„V Německu jsem na internetu pořád, a pokud se vracím domů, jezdím na zápasy. Dívám se na kluky rozhodčí, jak si vedou. Mě nikdy nezajímal hokej z pohledu soupeření dvou týmů, nýbrž z pohledu vedení zápasu. Pozoruju, kdo kde píská, kolik má vyloučení, jaké jsou stížnosti. Dívám se na videa, hlídám si všechno. A pak se třeba stane i to, že se mi ozve obránce Petr Zámorský z Hradce, který dostal pokutu za nafilmovaný pád, a požádá mě, zda bych se nepodíval na záběry a doporučil mu, zda má význam odvolávat se, nebo ne. Takže v tom pořád nějakým způsobem jsem.“ (usmívá se)

• Když jsme u toho, co jste Zámorskému poradil?

„Hned jsem ho s odvoláváním zabrzdil. Jeho reakce na souboj měla všechny znaky přihraného pádu. Já Petra znám dobře, netvrdím, že to udělal úmyslně, v tom okamžiku jen nechtěl dopadnout na led tak, aby hrozilo riziko zranění nohy. Což už samozřejmě nikdo neřeší. Takže pokutu zaplatil.“

• Komise rozhodčích je s blížícím se play off pod sílícím tlakem, prohřešky arbitrů se množí. Bohužel nejde o prkotiny, ale o prokazatelné ovlivnění výsledku. Nervozita u klubů stoupá. Co tomu říkáte?

„Že vedení rozhodčích s tím jen těžko něco udělá, protože sudí jsou jenom lidi. Můj názor je, že někteří rozhodčí na extraligu nemají a neměli by ji pískat. Nedávno jsem byl tři týdny doma a měl dost prostoru vidět několik zápasů. A byl jsem zklamaný z toho, jak si někteří kluci vedou. Oni se tváří, že by už dávno měli pískat olympiády a světové šampionáty, a když pak vidíte, jakým způsobem zkazí naprosto jednoduchá utkání… To je špatně. Z normálních zápasů, kde nic nehrozí, jsou schopni udělat zbytečné drama a chaos. K tomu rozhodně nejsou vedeni Vláďou Šindlerem nebo lidmi z jeho komise. Je to vyloženě pochybení samotných rozhodčích.“

• Vylučujete v minelách záměr?

„Spíš to neumí. Je to až takhle jednoduché. Dovolím si říct, že jsem se za ty roky naučil přesně poznat už jen z rozbruslení, v jaké pohodě rozhodčí na stadion přijeli. Poznám, kdy je kluk nervózní, kdy není v pohodě. Řeč těla ho prozradí. Upřímně říkám, že jsem šťastný, když doma zrovna natrefím na Pavla Hodka, který byl kdysi propíraný, že rád vyhazoval do kabin Patery a další hokejové legendy. Dnes je pro mě radost ho sledovat.“

• Souhlas, Hodek šel hodně nahoru, byť si prošel „telecími“ lety a mnozí hráči mu vyčítali arogantní chování.

„Z pohledu člověka, který ví, co pískání obnáší, je radost se na něj dívat, jak svoje zápasy vede. Potkali jsme se a já mu poděkoval, že můžu jet zpátky do Německa s dobrým pocitem, že aspoň někdo v extralize dělá svoji práci dobře.“

• Vadí vám absence kvality u extraligových arbitrů a zároveň jejich přehnaná sebedůvěra, kterou řada hokejistů považuje přímo za aroganci?

„Víte, mojí generaci nechyběla seberefl exe. Já, Vláďa Šindler a někteří další kluci jsme byli sudí, kteří se chtěli vyrovnat našim špičkovým rozhodčím, jako byli František Rejthar nebo Petr Bolina. Přáli jsme si dostat na jejich úroveň a dost pro to dělali. Dnes mi přijde, že mladí kluci přemýšlejí úplně jinak, a je to znát. Někteří mladí jsou šikovní, například Adam Kika, bývalý čárový, kterého jsem svého času popostrkoval, protože v sobě měl potenciál. Toho jsem viděl jako adepta na NHL. Ale vydal se na dráhu hlavního, extraligou nějak proplouvá. No, snad ještě něco dokáže. Pak máte i jiné, pro mě byl třeba obrovským zklamáním výkon rozhodčího, který přitom pár týdnů předtím pískal finále mistrovství světa dvacítek.“

• Daniel Pražák?

„Jeden zápas on a jeho kolega zkazili neskutečným způsobem. Jestliže pískal finále prestižního šampionátu, pak obyčejnou extraligu by měl zvládnout s prstem v nose. Bohužel.“

• Snad je to náhoda, ale jak je možné, že jeden sudí opakovaně a evidentně poškodí stejný tým v krátkém sledu? Jako nyní Robin Šír v případě Mladé Boleslavi.

„To se může stát raz dva. Když jsem začínal v extralize, měl jsem jeden zimák, kde se mi nedařilo. Zlín. Začalo to zápasem se Znojmem, kde ze mě ve třetí třetině udělali blbce, a od té doby jsem tam nerad jezdil. Trvalo mi dalších pět šest let, než se mi vrátila sebejistota a z hlavy jsem vyhnal veškerý špatný pocity a dojmy. Do té doby jsem byl nešťastný za každou nominaci do Zlína. Pokaždé jsem se snažil odvést maximální práci, ale ne vždy se mi to povedlo. Nějak to ve vás zakoření a těžko to ze sebe dostáváte ven. Proto si nemyslím, že by jeden a ten samý rozhodčí udělal schválně tři špatné verdikty vůči stejnému týmu.“

• Zarážející je, že velkých minel se dopouštějí i profesionál­ní sudí.

„Mám pro to jednoduché vysvětlení. My když v minulosti rozjeli profesionální dráhu rozhodčího, bylo to se vším všudy. Třeba Radek Husička podnikal a musel přepsat firmu na manželku, a to měl pouze roční kontrakt. Ale měli jsme jasně dané ve smlouvě, že jedině hokej a nic jiného. Podle mě je to dnes benevolentnější, kluci můžou podnikat, dělat i něco jiného. A to je špatně. Je to věc, která vám naruší přípravu, nedáte pískání všechno. Tím si jsem naprosto jistý. Při našich začátcích jsme mívali jeden seminář za druhým, vzájemné konzultace a bylo to fajn. Postupně to z jejich četností šlo dolů, a když jsem odcházel z hokeje, bylo jich podstatně méně než dřív. Z původních záměrů s profirozhodčími se hodně ustoupilo.“

• Z KHL se po čtyřech sezonách vrátil Antonín Jeřábek, špičkový evropský arbitr, ale v mých očích tak trochu zaplul mezi extraligové kolegy, suverénností a výkonností nevyčnívá. Váš dojem?

„Viděl jsem ho o Vánocích v Olomouci, kde hrála Kometa. Taky bych čekal trochu víc, ale já Tondovi rozumím. Vrátil se po dlouhé době ze zahraničí, s prostředím se musí znovu sžít. Problémy nemá, to si nemyslím.“

• Ani já ne, jen bych možná čekal jistou dominanci, suverenitu.

„Chápu, že taková očekávání jsou. Mnozí se domnívají, že když píská Jeřábek, ten rozhodčí z KHL a několika finále mistrovství světa, že v každém utkání předvede něco, z čeho budeme paf. Ale takhle to nefunguje, ani to tak nemá být. Tonda je pro mě nejlepší rozhodčí extraligy s tím, že méně znamená více. Jeho čas může přijít v play off .“

• Co se bavím s hráči, povětšinou s lídry týmů, chybí jim tu rozhodčí, kterému by mohli na sto procent věřit, s nímž lze komunikovat a neřeší každé hrubší slovo hráče vyřčené v emocích. To byla vždycky vaše parketa. Být kapitánům, trenérům parťákem, zahodit ego pána hry.

„To já poslouchám taky, že za nás to bylo jiné. Že se s námi dalo mluvit a tihle noví že jsou arogantní. Když se třeba potkám s Rosťou Oleszem nebo Jardou Bednářem, slyším to od nich. Oceňovali, že jsem s nimi mluvil, snažil se je pochopit, nebyl za každou cenu nepřístupný a tvrdohlavý. Jedna věc je jistá, víceméně všichni sudí mají svoje ego. Až přijdou na to, že v zápase nejsou na ledě dva týmy, ale s rozhodčími tři, a že jde všem o jednu společnou věc, pak to se sudími bude lepší. Nechtít sám od pozice rozhodčího víc než roli dohlížitele na pravidla, to je ten klíč. Jenže to nejde naučit. Musíte to mít v sobě. Jeden člověk z komise mi vyprávěl, že na jednom mítinku s rozhodčími už chtěl vstát a všem říct něco ve smyslu: Tak když nevíte, jak na to, přečtěte si knížku Milana Mináře, tam je to všechno napsaný.“ (usmívá se)

• Jak jste k tomu došel vy, že je důležité nebýt nepřístupným revizorem, policistou, ale partnerem hráčů?

„Hodně mi v tom směru pomohlo mistrovství světa ve Vídni 2005, moje první velké. Byla výluka NHL, přijely desítky skvělých hráčů ze zámoří a supervizor nám dával jasné úkoly, že s nimi musíme komunikovat. Na pohodu. Ano, být striktní ohledně pravidel, ale nezapomínat na kontakt s hráči, s trenéry. Bylo mi to velmi blízké, převzal jsem si ten náhled i do extraligy. Přesně tak to má být.“

• Plzeňský lídr Milan Gulaš nedávno na ledě prosil rozhodčí, aby oba týmy nechali hrát hokej, neřešili malichernosti a zbytečně nevstupovali do zápasu kouskováním hry.

„To je přesně ono. Vy jako rozhodčí musí ten hokej, tu hru cítit. Já vždycky říkal: do páté, do desáté minuty už musíte vycítit, kterým směrem se zápas bude ubírat. Podle toho nasadíte styl pískání. A teď přichází to důležité. Styl, z něhož už nesmíte ustoupit. Na vlastní oči jsem nedávno bohužel viděl zápas Olomouce s Hradcem. První tři zákroky jasné fauly a sudí nic. Pak přijde druhá třetina a začnou trestat nefauly. Jak to končí? Že jsou naštvané oba tábory. To je nejhorší, co se může stát. Oni to evidentně chtěli pustit, jenže pak se zalekli a začali rozhodovat úplně jinak. Což hráčům hodně vadí a já je chápu. Vždycky jsem říkal: První faul musí být ten, který by viděla i baba na vrátnici.“

• A jakmile dlouho nepřijde?

„Pak se z toho nesmíte podělat. Nejhorší je hledat jakési polofauly, jen proto, aby nevypadalo blbě, že se nevylučuje. Jednou do toho špatně sáhnete a už se vezete, což se podle mě u nás děje. Pamatuju si Rigu 2006, mistrovství světa. Ústředí vyhlásilo nulovou toleranci na veškeré zákroky holí. Vyloučení bývala 15:14 a podobně. Týmy to špatně přijímaly. Já a Švéd Marcus Vinnerborg jsme si řekli, že budeme dál pískat jen evidentní fauly, a myslím, že hráči byli mnohem radši. Nakonec jsme oba došli až do semifinále. Finále nás bohužel minulo, protože ho hráli Češi se Švédy. Přitom jsem Marcusovi před semifinále říkal, že nesmí nechat náš nároďák postoupit a já mu na oplátku nepustím Švédy do finále. No nic, dali jsme si pivo a finále pískal Němec, který stál za hovno.“ (směje se)

• Jakmile jste pruhovanou scénu opustil, chvíli si vás externě najímala Kometa, ovšem pak už nepřišlo nic. Přitom takové zkušenosti má málokdo a na české sudí se dál hustě pokřikuje. Štve vás, že vás český hokej neoslovil?

„Jak bych vám odpověděl… Vláďa Šindler jako šéf komise rozhodčích je člověk na správném místě, odborník, problematice rozumí. Akorát je obklopen některými lidmi, kteří ho brzdí. Dokud jimi bude obklopen, nepočítám s tím, že by mě svaz mohl oslovit a využívat mých znalostí. Věřím, že můj čas ještě přijde. Rozhodně nemám ambice na Šindlerovu funkci. Už jen proto, že jsme byli vždycky kamarádi. Až se tomu lidi divili a nechápali to, protože nás vnímali jako konkurenty. My si přitom navzájem přáli, spoustu věcí jsme konzultovali, pravidelně si volali. Ale jak říkám, tím, jak začal ve funkci jako relativně mladý, obklopil se lidmi staršími. Až tam nebudou, třeba přijde moje chvíle. Chvíle vzájemné spolupráce.“

• Jmenovat nemíníte?

„Oni vědí, o koho jde. Jednoho z nich, toho staršího, si vážím, mám k němu úctu, ale už mu ujel vlak. Tak to zkrátka je.“

• Jak se vám žije v Německu?

„Pracuju od rána do večera, vydělávám peníze a stýská se mi po rodině.“

• Proč jste zvolil práci v cizině?

„Jak se říká“ Let´s make a lot of money. Ale už mě to tady moc nebaví.“ (usmívá se)

10 Na tolika světových šampionátech pískal, polovina byla MS dospělé kategorie A

„Oni se tváří, že by už dávno měli pískat olympiády a světové šampionáty, a když pak vidíte, jakým způsobem zkazí naprosto jednoduchá utkání… To je špatně.

„Upřímně říkám, že jsem šťastný, když natrefím na Pavla Hodka, který byl kdysi propíraný, že rád vyhazoval do kabin Patery a další hokejové legendy, dnes je pro mě radost ho sledovat.“

„Nejhorší je hledat jakési polofauly, jen proto, aby nevypadalo blbě, že se nevylučuje. Jednou do toho špatně sáhnete a už se vezete. Což se podle mě u nás děje.

poznámka Miroslava Horáka

Asi ztratili číslo… Přijde mi zvláštní, že Milan Minář místo toho, aby zaučoval zdejší arbitry a urychloval dolování jejich potenciálu, plahočí se do Německa sekat trávu a ořezávat stromy. Zdejší cech mužů v pruhovaném rozhodně netrpí nadbytkem osobností, jež dokázaly vystoupat na nejvyšší úroveň a zároveň se těšily patřičnému respektu u hráčů. To k Minářovi vždy sedělo. Měl mimořádný cit pro řízení zápasů, dokázal rozpoznat, jak duel vést, směrovat. Jeho aktéři ho brali, nehrál si na víc, než je. Což ne každý sudí svede a chce. Leckteří, jakmile si oblečou zebří dres, mají pocit, že navlékají dres armádního generála s tím, že nikdo na ledě není víc než oni. Minář není bez chyb, život mu potřísnily různé převraty a karamboly, ovšem v branži dokázal tolik, že je skoro až neslýchané, že jeho zkušenosti leží ladem. Jistě, „Čistič“ nebyl poslušnou ovcí jako řada jiných, uměl se nadřízeným ozvat. To ho srazilo dolů, zatímco jiní, na ledě o poznání slabší kusy, se systematicky až vlezle šplhaly nahoru. Je na čase to změnit. Anebo má někdo pocit, že domácí sudí nepotřebují s ničím helfnout?

Cartman45: (#301470) Je dva roky ve Sportu, předtím rok a kus na Aktuálně. Předtím nic. Asi to na experta stačí.

Harry LS: (#301465) Ondřej Kuchař, hokejový expert deníku Sport.

Chyb rozhodčích je hodně Šéfa extraligových sudích Vladimíra Šindlera mrzí nárůst kiksů mužů v pruhovaném

Kiksů přibývá, přešlapy se množí. Atmosféra kolem extraligových rozhodčích začíná být před klíčovou fází sezony hodně napjatá. Reakce klubů i veřejnosti jsou různé. Všemu se ale vymyká nedělní incident z Plzně. Sudího Jana Hribika tam do břicha trefila plastová lahev, kterou po něm hodila domácí fanynka. „Jsem z toho velmi zklamaný. Utkání mohlo být klidně ukončeno,“ říká šéf rozhodčích Vladimír Šindler v rozhovoru pro deník Sport.

PRAHA – Ve čtvrtek se Jan Hribik dozvěděl o nominaci na mistrovství světa, v neděli jel pískat další extraligové kolo do Plzně, kam přijel Třinec. Gratulací se nedočkal, místo toho čelil nevybíravému útoku, když byl zasažen lahví hozenou z hlediště. Několik minut se pak bolestivě svíjel na trestné lavici. Podle předsedy komise rozhodčích Vladimíra Šindler však domácí tým v ničem nepoškodil.

• Co říkáte na incident, který se v neděli stal v Plzni?

„Jsem z toho nešťastný. Je to bohužel odraz celospolečenského chování a vnímání rozhodčích. Takový útok na jakéhokoli aktéra utkání je mimo veškeré mantinely přípustného chování diváků. Přitom musím říct, že kluci v tom utkání podali mimořádně dobrý výkon. Hit Musila na Kracíka byl tvrdý, ale čistý. Naopak za sekeru domácího Allena mohl přijít i vyšší než jen dvouminutový trest. Ve všech kritických rozhodnutích si vedli přesně, přesto se setkali s takovou reakcí. Hrubé nadávky, urážky, nakonec i zásah lahví. Jsem z toho velmi zklamán.“

• Mohl zasažený arbitr Jan Hribik utkání po inzultaci ukončit?

„Ano. V případě, že by se nedej bože něco podobného opakovalo, rozhodčím doporučíme, aby zápas minimálně přerušili a vyslovili varování, že další chování tohoto charakteru utkání ukončí. Není to projev moci, ale na čin, který se zcela vymyká fair play, jinak reagovat nelze. Že to v Plzni kluci neukončili, vnímám jako jejich statečný čin. Není v pořádku, když si rozhodčí ještě 24 hodin po zápase musí ledovat pohmožděninu po zásahu nějakým předmětem.“

• Jaký trest klubu hrozí?

„To je vyloženě v kompetenci disciplinární komise. My jsme pouze podali zprávu z pohledu delegáta zápasu a komise rozhodčích. Výše trestu ale není v naší moci.“

• Probíhá s Plzní ze strany vedení extraligy komunikace ohledně kultivace tamního extrémně nenávistného prostředí?

„Samozřejmě, dialog běží. Opakovaně to řešíme. Jinak je to ale spíše otázka na samotný klub. Právě on může udělat ve vztahu k fanouškům nejúčinnější kroky. Teď samozřejmě přijdou represe, protože takové chování do hokeje nepatří. Není to ale něco, co bychom chtěli dělat.“

• Rozumím. Ač to tedy s činem v Plzni nesouvisí, nevnímáte, že v posledních týdnech chyb sudích celkově výrazně přibylo?

„Vnímám to. Dělají víc chyb, než by v této fázi sezony bylo namístě. Jako komise rozhodčích jsme také dali jasně najevo svou nespokojenost s tím, jak jsme vykročili do závěrečné fáze sezony. Na jejich výkon má vliv důležitost současné fáze extraligy, čímž je ale nechci omlouvat. I když jsou opravdu pod extrémním tlakem, většinou utkání i tak zvládnou. Každý večer však mají mnoho velmi těžkých situací na posouzení, procentuální úspěšnost správného posouzení teď není taková, jakou bychom si představovali.“

• Cítí rozhodčí tlak také z vaší strany?

„Jednoznačně ano, vyvíjíme na ně tlak, protože chceme, aby jejich výkonnost byla co nejvyšší. To ale není důvodem k poklesu jejich formy. Rozhodčí musí vědět o situacích, ve kterých chybují.“

• Jak z toho ven? Rozhodčí na práci potřebují klid, na druhou stranu právě ten si musí svými výkony zasloužit.

„Sám jsem si tím za svou kariéru mnohokrát prošel. Kritika ze strany komise rozhodčích je nutná součást této práce, neplatí to však pro funkcionáře či fanoušky. Není to jen o tlaku, ale taky o opakovaném vysvětlování správného řešení situací. Chceme, aby byl výklad klíčových situací jednotný. Ač jsou na posouzení sebevíc těžké. Nepomohlo nám ani to, že se nepovedlo zavést možnost tzv. coach challenge. Jsem přesvědčený, že ta by odstranila dvě třetiny chyb. Za pár dnů máme seminář v Olomouci, znovu budeme opakovat ty nejdůležitější prvky.“

• Na jaké herní situace budete konkrétně upozorňovat?

„Oblasti pro play off jsou jasné: ochrana brankáře a brankoviště obecně. Sporné gólové situace, řešení šarvátek, krizový management řízení vypjatého zápasu. To jsou ty nejdůležitější oblasti.“

• Jste jako šéf rozhodčích zklamaný z toho, v jakém světle vaši podřízení základní část končí?

„Nechci být celkově negativní, ta sezona jako celek není špatná. Upřímně ale z toho, co se děje v posledních třech týdnech, jsem dost smutný. Je to ale můj osobní pocit, sám za to cítím odpovědnost. Snažíme se dívat na výkony rozhodčích objektivně, bez zaujetí klubů, ale zároveň také velmi kriticky.“

• Zmínil jste důležitost jednotnosti posuzování důležitých situací. Přesně to ale nezvládl například sudí Robin Šír, který dva totožné momenty postavení útočníka v brankovišti posoudil pokaždé jinak. V obou případech padl gól, v obou případech pomohl Spartě.

„Souhlasím, v prvním případě v Mladé Boleslavi byla situace posouzena chybně a gól Sparty neměl být uznán. Byla to složitá situace. V neděli naopak rozhodl správně, když neuznal branku Litvínova. Viktor Hübl jasně projel brankovištěm, obránce se ho jen lehoulince dotknul. Poté došlo ke kontaktu s brankářem. Bylo správně přerušeno ještě před vstřelením gólu.“

• Dobře, pak je tady ale hned několik situací, které v posledních týdnech zcela prokazatelně poškodily Mladou Boleslav. Máte pro tyhle chyby rozhodčích nějaké vysvětlení?

„Chtěl bych říct, že mě to strašně mrzí. Z mého pohledu to není normální. Chyby se dějí, snažíme se jich dělat co nejméně, ale pokud se už stanou, rozkládají se víceméně přes celé spektrum týmů. Nemá to vliv na férovost soutěže. To, jakým způsobem se ale staly během posledních pěti zápasů tři zásadní chyby vůči jednomu týmu, je velmi nešťastná náhoda. Můžu samozřejmě vyloučit jakýkoli úmysl Boleslav poškodit.“

VYJÁDŘENÍ PLZNĚ „Svých fanoušků si velice vážíme a považujeme je za jeden ze stavebních kamenů ledního hokeje v Plzni, ale excesy podobného rázu nehodláme tolerovat a budeme proti nim bojovat. Ve spolupráci s pořadatelskou službou nabízíme policii maximální součinnost.“ majitel Plzně MARTIN STRAKA k nedělnímu incidentu

KAUZY S ROZHODČÍMI V SEZONĚ

Šír vs. Mladá Boleslav Kdo ví, nesoudcovat zápasy Mladé Boleslavi Robin Šír, tým BK mohl být příslušníkem elitní šestky. Profesionální rozhodčí během dvou utkání prokazatelně obral Středočechy o několik bodů. Veškeré gólové situace posoudil nesprávně, Boleslavi sebral gól na Spartě 30. prosince (0:1), podobně pak Spartě v duelu v Boleslavi (15. února) chybně přisoudil gól z 60. minuty (opět 0:1). Šír v tom není sám, kolegové Hejduk-Horák pak v pátek sebrali BK regulérní gól na 2:2 v Olomouci, v neděli pro změnu tandem Jeřábek-Lacina mylně neuznal další boleslavský gól proti Zlínu… Zajímavost: Šír v nedělním duelu Sparty s Litvínovem neuznal branku Vervě kvůli bránění jejího hráče v brankovišti, tyto situace přitom posuzuje obvykle jinak.

Hradil dostal padáka Profesionální rozhodčí René Hradil byl suspendován z extraligy a vyslán na veřejně prospěšné práce do druhé nejvyšší soutěže Chance ligy po hrubých chybách v utkání Olomouc-Litvínov (17. února), kde nejprve chybně nepotrestal jasný faul podrážení litvínovského útočníka Juraje Mikuše na olomouckého obránce Jiřího Ondrůška, přičemž bezprostředně po tomto zákroku vstřelil tým Litvínova gól. Komise rozhodčích proto rozhodla, že hlavní sudí Hradil bude dočasně přeřazen do nižší soutěže i s odpovídajícím finančním dopadem podle profesionální smlouvy. „Jednalo se o zjevný přestupek, na který měl hlavní rozhodčí dobrý výhled, a podražení mělo být jednoznačně potrestáno,“ zdůvodnila komise své rozhodnutí.

Láhev pro Hribika Při nedělním souboji Plzně s Třincem verdikty sudích rozvášnily publikum i domácí hráče. Všechno začalo v 36. minutě, kdy Michal Moravčík vyseknul hůl Davidu Musilovi. Ten následně už bez hole sejmul Jaroslava Kracíka, za svoje pozdní dobrždění však vyloučen nebyl, pykat šel jen plzeňský bek. Zanedlouho přetáhl Conor Allen přes ruce Martina Růžičku a Indiáni šli na 80 sekund do tří. Z hlediště přiletělo pár předmětů, hlavního rozhodčího Jana Hribika zasáhla plastová láhev, podle oficiálního zápisu do břicha. Otřeseného arbitra ošetřil lékař domácího týmu. U střídačky třineckého týmu trefila zavřená plechovka Guntise Galvinše do zad, podle tvrzení trenéra Václava Varadi do hlavy. Po pětiminutovém výpadku se zápas dohrál.

Břízův výstřik „Kosíte nás jako králíky,“ řval na rozhodčí sparťanský boss Petr Bříza po skončení druhé třetiny zápasu s Pardubicemi (29. prosince), který Pražané nakonec prohráli 1:3. O přestávce si na chodbě počkal na Antonína Jeřábka a Matěje Sýkoru a dost nahlas a jadrně vyjádřil nespokojenost s řízením zápasu. Po upozornění, že do jejich kabiny nesmí vstoupit, vystříkl ještě víc. „Tady už si nezapískáte, vy č****i,“ soptil Bříza a dál držel dveře od šatny rozhodčích. Jeho slova byla uvedena v zápise, další den se majitel Sparty omluvil. Za to, že bránil uzavření kabiny rozhodčích, arbitry slovně napadl a vytvářel na ně nepřípustný tlak, mu však extraligová disciplinárka napařila pokutu 30 tisíc korun.

pivánek: (#300056) Ten byl povedenej. Ústečák se u modrý skácel jak šraňky, Adamský vyvezl, velmi zvolna dojel do jejich pásma, a Přikrylovi ho tam fláknul.

Frankenstein: (#299295) Máte v tom pěknej bordel. Na stým kilometru je hospoda U jezu v Hýskově. Je ale pravda, že Krušovice tam nestojí za nic.

Frankenstein: (#299288) Pardon, že se do toho míchám, ale takhle se mluví o Druztový?

Je divnej!

https://www.hc-vitkovice.cz/…asu-v-plzni/

TUTEN?

Někdy vymýšlíme až moc velké kraviny

Sehraná dvojice útočníků Jan Kovář & Milan Gulaš sní o titulu s Plzní, ale úspěch chtějí udělat i s národním týmem

Hračička a střelec. Ale mohou si i role prohodit. Jako ve čtvrtek proti Švédům, kdy byl kanonýrem Jan Kovář, který skolil domácí mistry světa hattrickem. „Někdy se divím, že nás trenéři nevyhodí z tréninku, protože vymýšlíme až moc velké kraviny,“ usmívá se jeho plzeňský i reprezentační parťák Milan Gulaš. Nejenom o vzájemné chemii mluvili v dvojrozhovoru pro Sport. Dnes hraje národní tým na Švédských hokejových hrách od 12 hodin s Finy.

STOCKHOLM – Nejlepší dvojka extraligy. Nepolapitelní. Ukazují to i v reprezentaci. Osmadvacetiletý centr Jan Kovář, jenž svou neúspěšnou misi v NHL vzal jako motivační nakopávák do další kariéry. A třiatřicetiletý snajpr Milan Gulaš. Oba sní o titulu s Plzní. Zvlášť pro staršího parťáka by to byl významný moment, na velké zlato stále čeká.

• Honzo, jak s denním odstupem chutná hattrick?

KOVÁŘ: „Radost má člověk vždycky, přeci jenom hattrick nedává každý večer. Ale beru to s nadhledem. Je fajn, že jsme vyhráli, dobře jsme vstoupili do turnaje. I tak tady máme ještě hodně práce před sebou.“

• Co jste, Milane, na něj říkal?

KOVÁŘ: „Tak to jsem zvědav, co povíš! Řekni pravdu!“ (směje se) GULAŠ: „Když Koviho trochu znáte, víte, jaký je hračička. Nejradši by všechno vracel tomu druhému, aby to měl do prázdné brány. Takže jsem za něj rád, že si dal tři góly. Dát hattrick v nároďáku, to je paráda. Zasloužil si to.“

• Je mezi vámi až bratrská chemie, že?

KOVÁŘ: „Je vidět, že si na ledě rozumíme. Na to, jak se známe spolu dlouho, jsme spolu až tolik zápasů neodehráli, ale šlape to. Když jsem přicházel do Plzně, byl jsem sám zvědavý, jak nám to půjde. Jsem rád, že si rozumíme.“

• Čím to?

GULAŠ: „Známe se dlouho, víme, co můžeme od sebe očekávat. Oba jsme rádi na puku, hodně si s ním hrajeme. Nesnažíme se hrát defenzivní rychlý hokej, ale hrát si. Honza to šperkuje tím, že i když je sám ve vyložené šanci, ještě dokáže najít toho druhého v ještě lepší pozici. Z toho jsou pak krásné kombinace. Tohle mi dlouho chybělo v Plzni. Vždycky v lajně musí být chemie. Když to funguje, hokej baví. Moc si to užívám.“

• Je to podobné, jako když jste v Magnitogorsku válel po boku Sergeje Mozjakina?

KOVÁŘ: „Dá se říct, že jo. Mizvedli lan je střelec, snažím se ho hledat v každé pozici. Někdy až moc, co?“ GULAŠ: „No, trošku.“ (usměje se) KOVÁŘ: „Snažím se mu dávat puky, aby měl prostor. Je to takový můj český Mozjakin“ (směje se) GULAŠ: „Kolikrát se divím, že nás trenér nevyhodí z tréninku. Protože když jsou nějaké nácviky, speciálně dva na jednoho, tak někdy vymýšlíme opravdu až moce velké kraviny. Ale hokej je i o tom, že vás to musí bavit. A my se tím teď bavíme. Když si dovolíte věci navíc, v zápase vám to potom lepí. Když se Honza vrátil ze zámoří, přál jsem si, aby nám to sedlo a pomohli jsme Plzni. Abychom si to užívali. I za něj jsem rád, měl těžký začátek sezony.“

• Jste na sebe, Honzo, pyšný, že jste neúspěšnou misi v NHL vzal za správný konec? Že vás to pozitivně nakoplo do další kariéry?

KOVÁŘ: „Ani není být na co pyšný. Prostě to nevyšlo. Kdybych byl zahořklý, je to ještě horší. Snažím se to brát pozitivně. Aby mě hokej bavil.“

• Takhle jste si to maloval, když jste kývnul Plzni?

KOVÁŘ: „Doufal jsem v to. Přiznávám, že kdyby Plzeň neměla takového rozdílového hráče, jako je Guli, možná bych tam ani nešel. Vždycky k sobě potřebujete parťáka, se kterým si vyhovíte.“

• Jak se váš kamarád změnil poté, co se vrátil ze zámoří?

GULAŠ: „Mám možnost to porovnat, protože ho znám dlouho. A můžu potvrdit, že tomu před sezonou dal sto procent. Hodně zhubnul, bylo vidět, že na sobě maká. Dbal na to. Bylo vidět, že mu to určitě není jedno.“

• Chápete, že nedostal pořádnou šanci?

GULAŠ: „Už se to rozebíralo dost. Ale kdybych se k tomu měl vrátit, tak přiznávám, že to nechápu. Stejně jako plno dalších lidí z branže. Podepíšou takového hráče, a nedají mu čuchnout? To je nepochopitelný. Ale zastávám názor, že každá zkušenost je dobrá. Špatná i dobrá. Co se má stát, se stane, a vede to k dobrému rozhodnutí v budoucnosti. Jsme rádi, že se vrátil do Plzně. Po jeho příchodu jsme se ohromně zvedli. Vrátili jsme se do příček, kam patříme.“

• Když se podíváte na výsledky NHL, hlavně Islanders a Bruins, už s vámi necloumají emoce?

KOVÁŘ: „Je to v pohodě. Kouknu se, jak bodovali čeští kluci. Fandím jim. Hlavně když Pasta (David Pastrňák) dá gól, což je skoro v každém zápase, je to super. Už v tom žádné emoce nejsou, naopak i Islanders docela přeju. Poznal jsem tam hodně kluků.“

• Když jste zmínil Pastrňáka, už vám dal podíl ze smlouvy, když od vás odkoukal způsob omotání čepele? Velmi střídmé omotání.

KOVÁŘ (směje se): „No, nemá se k tomu. Musím si to s ním ještě vyřídit!“

• Milane, jistě víte, o čem je řeč.

GULAŠ: „No jasně. Jeho hokejka je stejná, jako kdybyste ji vytáhli v továrně. Pořád mi Kovin sahá do mojí taštičky, kde mám izolačky, protože ty svoje nepotřebuje. Stačí mu jedna na celý rok.“ KOVÁŘ: „Šetřím přírodu!“ GULAŠ: „Vždycky mu říkám: Hele, nech si ji, ta ti vydrží do konce života. On to jednou obmotá a má hotovo. Je to rarita. Pasta to má podobně udělané.“

• Jak moc vás láká udělat úspěch s Plzní?

KOVÁŘ: „Hodně. Jak jsem viděl náš tým, máme kvalitu. Dokážeme hrát i těžké zápasy, dovést je do vítězného konce. Doufám, že to v play off potvrdíme.“ GULAŠ: „Pro mě je to teď v hokeji úplně ta největší motivace. Honza už párkrát zažil, že si mohl zvednout pohár nad hlavu. Mně se to zatím nějak vyhýbá. Věřím, že když se k nám přikloní štěstí a budou se nám vyhýbat zranění, tak proč by to nemohlo vyjít? Jsme o rok zkušenější, tři čtvrtiny týmu zůstalo. Přišli zkušení hráči, kteří vědí, o čem to je.“

• Budete hrát i za vašeho parťáka, aby si konečně sáhl na vítězný pohár?

KOVÁŘ: „Když se podíváte na jeho statistiky, je vám jasné, že je to výborný hráč. Zasloužil by si titul. Je spousta kluků, kteří celou kariéru hráli výborně, ale nikdy neměli to štěstí. Pak jsou hokejisté, dá se říct druhého sledu, kteří to párkrát vyhráli. Gulimu bych to hrozně moc přál. Kdybychom to spolu, byla by to ta nejlepší věc, která by se mohla stát.“

• Věříte v osud? Že se na vás usměje?

GULAŠ: „Beru to, jak to je. Nějak nad tím nepřemýšlím. Někdo má lehčí cestu, někdo těžší. Ať se jedná o zranění, nebo o vypadnutí z nároďáku. Nebo o poháry. Je na každém z nás, jak se s tím vyrovnává. Hokej už hraju dost dlouho na to, abych věděl, jak s tím fungovat. Snažím se to přeměnit na další motivaci.“

• I to, co se vám několikrát přihodilo v reprezentaci? Že jste přišel o vrcholné akce, naposledy o olympiádu?

GULAŠ: „Musím říct, že ze začátku mě to fakt vzalo. A srazilo.“

• Jak jste se zranil před rokem těsně před Hrami v Koreji? V poslední přípravě?

GULAŠ: „Tehdy to bylo hodně těžký. Říkal jsem si, že už to snad není možný. To byl zlom, kdy jsem si řekl, že mi v nároďáku není dáno. Chtěl jsem skončit, přenechat to j i ným. Ale nik d y n e v í -te, co vám osud nachystá. Takže jsem teď tady. Přeměnil jsem to na motivaci dál, abych to zlomil. A víc o tom nepřemýšlím. Beru to den po dni.“

• Jak vám bylo, když jste kamaráda loni viděl? Jak přišel o další velký turnaj?

KOVÁŘ: „To si ani člověk nedokáže představit. Byla to jedinečná šance, jak se dostat na olympiádu, protože hráči z NHL jet nemohli. A pár minut do konce jediného přáteláku se zraníte. To je nepředstavitelné. Všem to bylo hrozně líto.“

• Před námi, novináři, jste se neubránil slzám. Bylo to podobné v kabině?

GULAŠ: „Před klukama jsem hrál trošku divadlo, že jsem v klidu. Přitom jsem byl mimo. Je pravda, že když jsem šel k vám, na rozhovor, tam jsem to spustil. Slzy šly ven. To byl první emoční moment, kdy mě to přepadlo. Po dlouhé době jsem se takhle neudržel.“

• To k tomu patří, ne?

KOVÁŘ: „Bylo by divné, kdyby mu to bylo jedno. Člověk to má v sobě. Má motivaci dostat se na olympiádu. A když se něco takového stane, emoce jdou ven. Není divu.“

Ribisel: (#296274) Přesně!

kafka: (#296234) Jeden zápas se kotel myslím opravdu sebral a odešel. A nedávno se mi dostalo do rukou video se zápasem proti Vítkovicím, a tam celou první třetinu není slyšet nic jinýho než „sedačky nechceme“ a „výbor ven“.

A když už je řeč o rozhodčích, pěkná štětka byl Adam a Šutka mu čile sekundoval. Ovšem na Milana Jirku neměli, to uznávám.

erik77: (#296219) Ona celá ta sezóna byla pěkně vypečená. Včetně války kotle s výborem o sedačky v kotli, trenéra Soudskýho atd. A Hradec tomu dal korunu. Chodit dvě sezony po stříbře bylo pro masochisty.

A tady je ta krása na vlastní oči, i s finským komentářem.

https://www.youtube.com/watch?…