Navštivte také:
Strakonická díra. Tohle by chytil i Labil ze střídačky.
Romane, tos posral!!! Mě žádnej míč nikdy neutek!!! NIKDY, KURVA NIKDY!!!
Petr_z_Chebu: (#340288) To asi jak jsi chtěl nakopnout ten míč, co ti utekl, ne?
Petr_z_Chebu: (#340288) Váš? Ty seš sparťan?
https://www.hcplzen.cz/clanek.asp?…
Náš pan trenér
Zítra musím k lékaři. Mám vodu v koleni
Je to měký, měkký, měkkký. Je to pro teplouše. V podstatě je to takovej buzikál.
Á, dechovkáři mají sraz
Žid šťoural: (#340280) Když už chceš poslouchat něco elektrickýho, tak můžeš začít třeba tady: https://polyphia.com/
Žid šťoural: (#340280) Ukrutná sračka.
Žid šťoural: (#340280) Ukrutná sračka.
Když nerozumíš hudbě, tak mlčiž
Tuto odzpiva i zahraje opice za banán
Hulkins: (#340277) Tos posral
Žid šťoural: (#340274) ukrutná sračka
Žid šťoural: (#340274) ukrutná sračka
Žid šťoural: (#340273) Nevídáno. Akvárium je lepší. Fóglové nemaj rádi když je šmíruje za oknem a přestanou docházet.
Američani přijeli do Wembley, aby anglánům předvedli pořádnou muziku https://www.youtube.com/watch?…
Když chcete zabavit kočičáka, dejte mu za okno krmítko pro ptáky. Vydrží na něj koukat celé hodiny https://www.youtube.com/watch?…
Kulaté 50. narozeniny 9.5. slaví David Pospíšil, někdejší výborný útočník a v současnosti hokejový expert České televize. Odchovanec pardubického hokeje hrál nejvyšší soutěž za mateřský klub, Plzeň či Vítkovice, zahraniční angažmá okusil v ruském Petrohradu. Pospíšil má na kontě také dva starty za českou reprezentaci.
Onehdy jsem po ránu točil klikou rumpálu.. https://www.youtube.com/watch?…
Je to jeden z nás
Marie nebojte se já sem rodil tři svoje děti
Já tak trochu nerozumim tomu tvému tetelivému štěstí.
Von Braun
Já s těma sviněma nemám nic společného.
Guten tag, maine kamarad, hei hitler
Ale sluší mi to
Žid šťoural: (#340259) Vypadáš jak střevlík!
cvaj górílaaa
Musíš denně cvičit bezúhonný, loajální výraz
Sem se posral, no. Zhasni
Jude ist hier! Hilfe!
Musíme si pomáhat
Frank umlčen fakty.
Mně jde všechno!!!
Nejde ti to, Franku
Rusko na Měsíci bylo, dodneška Lunochod odpovídá. Ušáci se nikdy na nic takovýho nezmohli, a to ani s nacistickou pomocí. Všechno co ty podvodníci dokázali je pár filmů z nevadský pouště.
Sovětský program lunárních vozidel Lunochod byl prezentovaný jako levnější a jednodušší varianta nákladného pilotovaného programu Apollo. Když si nyní odmyslíme fakt, že SSSR investoval do bezpilotního průzkumu Měsíce zhruba pěti desítkami rozličných automatů skoro dvojnásobek částky, co USA do Apolla, tak i tvrzení o alternativně pilotovaného programu kulhá. Lunochod byl totiž původně vyvíjený pro kosmonauty!
První Lunochod zamířil k Měsíci 19. února 1969. V encyklopediích bychom jej ale hledali marně, protože jeho nosná raketa Proton explodovala po selhání motoru prvního stupně a stroj tak byl zničený ještě dříve, než se dostal do vesmíru.
Desátého listopadu 1970 oznámil Sovětský svaz úspěšný start sondy Luna 17. Ta o týden později přistála na Měsíci. . Protože opakovala scénář letu předchozích automatických odběrů vzorků hornin, domnívali se pozorovatelé, že jde o další z těchto výprav. Hrstka zasvěcených ale věděla své: nejprve vydala příkaz ke spuštění sjezdových ramp. A až poté otevřela ochranné „klapky“ na kamerách, které je chránily před zaprášením během přistávací manévru. Dech se zatajil: operátoři uviděli přesně to, co potřebovali vidět. Tedy lunární panorama a spuštěné sjezdové rampy. Pak nezbývalo než dát příkaz ke sjezdu Lunochodu a doufat, že celý manévr dobře dopadne. Problém byl v tom, že sjezdová rampa měla sklon 45 stupňů a Lunochod konstruovaný na sjezd z maximálně dvacetistupňového svahu po ní víceméně sklouznul a „žuchnul“ na povrch Měsíce. Přistávací platforma totiž byla vyvinutá primárně pro mise zaměřené na odběr lunárních vzorků v rámci automatických výprav a mobilní robot se jí tak musel přizpůsobit. „Žuchnutí“ nakonec dopadlo na výtečnou. První den robot ujel 20 metrů a vyfotografoval své stopy plus přistávací plošinu. Sovětský svaz teprve nyní zveřejnil informaci o tom, že mise Luna 17 není dalším pokusem o odběr vzorků hornin, ale výsadkem osmikolového automatického vozidla na povrchu Měsíce.
Lunochod měl poměrně bohaté přístrojové vybavení: koutový odrážeč laserových paprsků (mimochodem, francouzské výroby – SSSR jej přislíbil poslat na Měsíc, ale Francouzi netušili, v rámci jaké mise), rentgenový teleskop, rentgenový spektrometr, detektor radiace a penetrometr (Lunochod2 pak i fotometr). Vědci však měli smůlu: mohli pohyb robota sledovat, ale nesměli do něj jakkoliv zasahovat. Neměli tedy vliv na to, které geologické útvary budou detailněji prohlížené nebo kdy a kde se udělají výzkumné zastávky. Když se vojenští inženýři rozhodli něco udělat, tak to prostě udělali. Alexandr Basilevskij, celosvětově uznávaný lunární geolog z Vernadského institutu geochemie už nevydržel dívat se na takto promarněnou šanci a jednoho dne se ozval. Bylo mu následně důrazně vysvětleno, že vozidlo je „lunochod“ – a ne „lunostop“, takže žádné zastávky s vědeckým obsahem nebudou.
Dne 4. října 1971 přístroje zaregistrovaly nečekaný pokles tlaku v hermetické nádobě a následně došlo k postupnému selhání všech systémů. Lunochod ujel celkem 10,54 km a pořídil dvacet tisíc snímků. Mise byla hodnocena jako absolutní triumf. Až po letech vyšla najevo drobnost: krátce po přistání se zablokovaly brzdy na všech osmi kolech a už se je nepodařilo odblokovat. Jinými slovy: Lunochod putoval po Měsíci se „zataženou ruční brzdou“!
Lunochod 2 odstartoval na palubě sondy Luna 21 dne 8. ledna 1973. Měl větší hmotnost (840 kg), než jeho bratříček a televizní kamery (navíc posazené mnohem výše) vysílaly snímek každé 3,2 sekundy. Najezdil rekordních 37 kilometrů, ale odmlčel se po pěti měsících pobytu na lunárním povrchu. Sovětská média opět pěla chválu, ale něco evidentně nebylo v pořádku. Objevily se tak spekulace, že se robot vinou chyby operátora převrátil při nějakém manévru „na záda“. Pravda ale byla jiná: Lunochod2 vjel do malého kráteru (hloubka cca pět metrů). Při jízdě u jeho kraje svým víkem „škrábl“ o stěnu, čímž se jeho sluneční baterie silně zaprášily. Na okamžitou situaci to nemělo prakticky žádný vliv, ale průšvih nastal v okamžiku, kdy bylo na lunární noc víko zavřené: prach se nasypal na radiátory regulující teplotu a zde zůstal i po následném otevření víka. Radiátory tak neplnily svoji funkci, Lunochod2 se rychle přehřál a „odešel“.
Mimochodem, Lunochod 2 dnes patří britskoamerickému podnikateli Richardu Garriottovi, který k němu zakoupil práva v prosinci 1993 v dražbě aukční síně Sotheby´s (která tehdy „jednou provždy vyloučila jakoukoliv doručovací povinnost). Richard Garriott – velký příznivec kosmonautiky a mj. „kosmický turista“ z letu Sojuz TMA13/2009 – je tak jedinou soukromou osobou, která vlastní nějaký majetek na jiném kosmickém tělese.