Cartman45: (#353137) Znamenitý nápad! Viz též Mužíková, L.: S mutanty snadno a rychle, Plzeň 2020

Losos: (#353013) Se ví! Posílám mailem, aby někdo neměl pocit, že je to tu zasraný nějakým volehokejem.

watt: (#352878) Ale ještě než tady všichni chcípnete, tak si můžete něco přečíst.

Neshody v litvínovském hokeji gradují. Proti směřování klubu pod vedením manažera Pavla Hynka se ozývají legendy i fanklub.

Nové vedení, nové cíle. Renovace. Přestavba. Překopání zažitých pořádků, přesněji řečeno jejich rozbombardování. Z rodinného klubu v Litvínově se má stát moderní úspěšná fabrika. Základy tamního hokeje byly povaleny. Legendy i fanoušci tradiční značky se bouří. „Změna byla nutná, ale to, co ti lidi provádí s naším klubem, je šílené!“ shodují se třeba Martin Ručinský s Michalem Trávníčkem.

LITVÍNOV – Pohádku o černožluté popelce znáte. V roce 2015 si hokejisté Litvínova došli pro historicky první titul v dějinách slavného klubu. Byl to však ojedinělý záchvěv. Jediný případ v tomto tisíciletí, kdy se tradiční značka dostala alespoň do semifinále. Pětiletka po zlaté párty? Dvakrát baráž, dvakrát skupina o udržení. Jednou páté místo po základní části a následný konec ve čtvrtfinále. Polský majitel, chemický gigant Unipetrol, se tak rozhodl konat. Přišly změny. Radikální. Nové vedení, přenastavení kurzu směřování klubu. Přerod ale zatím doprovází bolesti. V tabulce Tipsport extraligy je Litvínov desátý. Ba co víc, fanouškům i klubovým legendám cesta nastavená novým vedením v čele s manažerem Pavlem Hynkem není pranic po chuti. „Za celou tu dobu mi Litvínov přirostl k srdci, vždycky mi byly sympatické hodnoty, které klub reprezentoval, a není mi lhostejné, kam tamní hokej teď směřuje,“ říká Sportu bývalý útočník Michal Trávníček. Ve svém mateřském klubu strávil 21 let, jeho dres oblékl do více než tisícovky zápasů. Po minulé sezoně skončil. Bez fanfár, bez díků. „Měl jsem smlouvu ještě na rok, počítal jsem, že ještě jednu sezonu odehraju. Na konci dubna mi pan Hynek zavolal, ať přijedu na zimák. Říkal jsem si, že chce mluvit se staršími hráči, pobavit se o fungování týmu v následující sezoně. Namísto toho jsem se ale dozvěděl, že končím. O mně to ale vůbec není,“ odmítá čtyřicetiletý dříč, který teď válí za Ústí nad Labem v první lize. Není z něj cítit zhrzenost. Vůbec. Spíš smutek nad stavem milovaného klubu. Podobný názor jako Trávníček mají i další klubové legendy. A navíc olympijští šampioni z Nagana. „Jsem v kontaktu s mnoha odchovanci a legendami. Všichni jsou zklamaní, smutní, naštvaní. Tohle nikdy nebyla litvínovská cesta, aby se nakoupilo dvacet přespolních kluků a cizinců bez vazby ke kraji.“

Před sezonou do klubu přišla trojice zahraničních obránců: Aaron Irving, Oskars Cibulskis a Janis Uvis Balinskis. Na spočítání odchovanců na soupisce moc prstů potřebovat nebudete. To slavným mazákům vadí. Klub tradičně fungoval na rodinných vazbách, pyšnil se vlastní líhní mládeže. Podle nich bylo zbořeno to, na čem tamní hokej léta stál. „Jsou kluby, které jsou na nákupu hráčů postavené. Litvínov tohle ale nikdy nedělal. Vždy jsme měli výbornou mládež, ze které jsme kádr doplnili. Z vlastních zdrojů! Občas se někdo přivedl zvenku, to ale byli maximálně dva, tři hráči. Až skončí Viktor Hübl s Frantou Lukešem, bude to úplný konec tradičního Litvínova,“ pokračuje Trávníček. Sám však vnímá, že změny byly po šedých letech nutné. „To chápeme všichni. Ale to, jakým způsobem se to dělá…“ kroutí hlavou. „Úplně souhlasím, že se v klubu muselo něco stát, změnit. Výsledky v posledních letech byly špatné. Teď mi to ale přijde tak, že když sponzor dává peníze i v této sezoně poznamenané pandemií, tak to sem přijdou shrábnout. Co bude s klubem za rok, dva, je jim ukradené,“ dodává kriticky. Litvínovský klub opravdu dlouhé roky fungoval na rodinné bázi. Byl však v extraligové společnosti posledním přeživším, který razil cestu maximální sounáležitosti. S regionem, městem, fanoušky. Jinde už dřív přijali vzorec maximální profesionality, který citový vliv chtě nechtě oseká. „Třeba už to v dnešní době jinak dělat nejde. Možná je tahle doba vážně taková. Že vazba k městu je přežitek a hledí se jen na výkon. Koupíme, zahrajeme, prodáme, skoupíme další. Je klidně možné, že jsem mimo, ale Litvínov byl právě v tomhle unikátní, že to dělal jinak,“ namítá Trávníček.

Zajedno jsou s ním i fanoušci. „Víte, dřív byl ten klub náš. Byli jsme opravdu jedna velká rodina, a fakt to není jen fráze. V tom jsme se zbytku republiky zásadně vymykali. Jako fanoušci jsme taky volali po určité profesionalizaci klubu. Chápeme kroky majitele, který po letech neúspěchů ťal do živého. Jedním řezem se ale vše otočilo o sto procent. Rodina je pryč, stává se z nás tuctový klub,“ mrzí Jana Ptáčka, šéfa fanklubu Ropáci on Tour. Současné vedení má podle něj štěstí, že aktuálně na tribuny Zimního stadionu Ivana Hlinky nemůžou žádní lidé. „Tribuny by rozhodně nemlčely, dali bychom najevo svůj názor,“ říká Ptáček. Omezený přístup na extraligová utkání mají taky legendy. „Je to zřejmě proto, že si tam ti lidi teď chtějí hokej dělat po svém. Nechtějí, aby jim do toho někdo kafral a koukal pod ruce. Vypořádali se s tím takhle. Je to absolutní nectění tradic klubu k lidem, kteří klub budovali. Dvacet let někomu tleskám, ale když se mi to nehodí, tak už sem ani nepáchneš,“ nechápe Trávníček.

Kdo skupině sešikované kolem něj, Roberta Reichela či Martina Ručinského vadí nejvíc? Způsob, jakým klub vede nový generální a sportovní manažer v jedné osobě Pavel Hynek. V minulosti trénoval Plzeň, Spartu či Liberec. Poslední dvě sezony působil jako asistent v ruském Soči, které hraje KHL. „Koupit si výkonnost a výsledky není tak těžké, stačí se podívat za hranice do nedalekého Lipska, co se tam za poslední roky díky financím silného sponzora stalo s fotbalem, kam až to dotáhli. Ale tradice, to je přidaná hodnota, která se buduje po generace,“ tvrdí Trávníček. Na jeho podporu vyvěsil fanklub v kotli transparent s jeho fotkou a textem #5 Navždy legendou. Stejný banner visel i na billboardech po celém městě. „Každý, kdo oblékne dres Litvínova, je náš. Hráči jako Tráva nám ale chybí. Když se k nám teď vrátil odchovanec Lukáš Žejdl, tak jako první řekl, že musí hrát dobře, jinak jeho táta nebude moct vyjít z baráku. A přesně tohle je Litvínov,“ doplňuje Ptáček. „Nemůže být půlka mužstva odjinud. Že si tady jenom zahrajou a jdou dál. Tak to nikdy u nás nebylo! I to je důvod, proč je Litvínov v lize tak dlouho, proč nikdy nespadl. Protože domácí kluci tomu dávali něco extra.“ „Jsme specifické město. V lize jsme tak dlouho proto, že jsme byli vždycky obklopení místními hráči. Srdcaři. Upřímně říkám, že se mi nelíbí, co současné vedení dělá. Snaží se nakupovat kluky odjinud, navíc starší hráče. A cizince, kteří nemají výkonnost na to, aby tady hráli. To je špatně.“ „Teď se sice nepadá, ale příští sezonu se může stát, že půlka mužstva skončí a my nebudeme mít s kým hrát. Zase se koupí hráči odjinud, cizinci, a budeme ve stejných problémech jako teď. Nebo možná ještě ve větších. To se mi absolutně nelíbí. Není žádná koncepce.“ Litvínov od titulu (2015) 2015/16 13. místo 2016/17 7. místo 2017/18 14. místo 2018/19 11. místo 2019/20 12. místo

Struktura vlastníků Litvínova Unipetrol RPA, s. r. o 70,95 % Město Litvínov 22,14 % HC Litvínov, sportovní spolek 6,91 % Kdo v klubu po minulé sezoně skončil Jiří Šlégr prezident klubu a generální manažer Josef Beránek sportovní manažer Vladimír Kýhos hlavní trenér Radim Skuhrovec asistent trenéra Jindřich Kotrla asistent trenéra Miroslav Rykl vedoucí mužstva Viktor Lukeš videokouč Jan Klobouček marketingový ředitel Monika Štěrbová ticketing Co řekl v rozhovoru pro Sport Robert Reichel, litvínovská legenda „Kdyby Ivan Hlinka ještě žil, vypadalo by to úplně jinak než teď.“

Darksword: (#351775) Myslí se tohle? Jen si dej – úsměv ti vykvete jak orchidej.

CHTĚL JSEM ROZFOUKAT HOKEJOVÉ TEPLÍČKO

Svazový šéftrenér a kouč národního týmu Filip Pešán reaguje na kritiku osobností, některé názory Radima Vrbaty nebere jako argumenty

Došlo mu, že v lecčems přestřelil a mohl se vyjádřit jinak, lépe. Za to, že pustil do světa vyjádření o příkladné práci na svazu a chabé pracovní morálce v klubech, si Filip Pešán na mnoha prestižních hokejových adresách vysloužil tvrdou kritiku. Ze svých postojů však neuhne. „Tutlání a zametání problémů pod koberec nikomu u nepomůže,“ tvrdí šéftrenér svazu a kouč národního týmu.

PRAHA – Svými názory po návratu dvacítky z Edmontonu rozdráždil už tak otrávené prostředí českého hokeje. Ten si na přehlídce budoucích světových es znovu ověřil, že oproti smetánce šlape vodu. Do Filipa Pešána se pustili například Tomáš Vlasák, Milan Antoš a naposledy v pondělním vydání Sportu Radim Vrbata. „Slušná nálož,“ okomentoval to včera šéftrenér Českého hokeje. A pustil se do obhajoby svých myšlenek, o něž si deník Sport řekl.

• Trváte na svých názorech po příletu dvacítky z mistrovství světa, anebo byste dnes rétoriku mírnil?

„Kritický jsem byl záměrně. Doufal jsem, že tím rozfoukám teplíčko českého hokeje. Na tiskovce jsem neměl prostor na obšírnější vysvětlení, lítala jedna otázka za druhou. Vím, že jsem se některých klubů dotkl. Ne všechny pracují špatně. Nicméně za svou kritikou si stojím a jsem rád, že se něco začalo dít.“

• To začalo. V prostředí vaše výčitky vyvolaly bouři, pohoršení. Z další strany se ozývalo, že konečně někdo řekl naplno pravdu. Tak jako tak je český hokej rozdělený. Co podniknete, aby se z toho něco vytěžilo?

„Vyvolanou diskusí jsme dosáhli minimálně toho, že kolem tématu zúžení mládežnických soutěží už se nechodí jako kolem horké kaše. Schválená redukce se neuskutečnila pouze vinou nástupu covidu. Nyní máme alespoň jasnou zprávu od klubů, jakou reakci si přejí. To samé si přeje i svaz. A tak se i stane.“

• Jenže po zeštíhlení soutěží se i na svazové půdě mluví aspoň dekádu. Všichni se shodnou na stejném postupu a redukce trvá mraky let. Proč?

„Nerad bych komentoval dobu před mým nástupem, na svaz jsem přišel v květnu 2019. Za poslední dobu se vynořily mraky expertů, kteří mě nařkli z neschopnosti zredukovat z mé pozice soutěže. Kdo se pohybuje aspoň v blízkosti řídících funkcí, ví, že takhle to nefunguje. Nemohl jsem nastoupit a přes léto změnit formát soutěží. Ale s kolegy jsem velmi pečlivě připravil redukci od další sezony. Byl to zřejmě můj nejdůležitější a vůbec první krok v pozici šéftrenéra, který jsem si sám vytýčil. V prosinci 2019 jsem projekt představil na výkonném výboru, bohužel přišla epidemie koronaviru a podle mého velmi správný zásah svazu odložil změnu o rok. Ale měl bych k tomu ještě malou poznámku.“

• Jakou?

„Takový důkaz či narážka, jak je to se snahou zužovat soutěže. V roce 2016 proběhl aktiv zástupců nejvyšší juniorské soutěže. Z něj vyběhly ven dvě varianty nového uspořádání. Přičemž první variantu osmnáct účastníků, kde šestnáct týmů postoupí do play off, odsouhlasilo patnáct týmů ze sedmnácti. Proti tomuto paskvilu vystoupily dva kluby. Plzeň a Liberec. Události posledních dní ale ukázaly, že spousta klubů v tomto směru změnila názor, což je dobrá zpráva pro český hokej.“

• Ve vaší pozici je nutné cítit podporu klubů a vůbec hnutí. Po posledních reakcích v médiích věříte, že ji máte?

„Některé výroky na moji adresu mě samozřejmě mrzí. Už do té tiskovky jsem šel s tím, že na moje názory nejspíš přijdou ostřejší reakce. Naprosto chápu rozhořčení Tomáše Vlasáka, Plzeň patří mezi kluby, které s mládeží pracují nejlíp v republice. Měl jsem hovor i s Liborem Zábranským, který v Kometě rovněž pracuje výborně s mládeží. Na datech, která máme na svazu k dispozici, je to i vidět. Odlišná byla jen forma. Libor Zábranský mi zavolal, Tomáš Vlasák své postoje řešil prostřednictvím médií. Každý na to má právo. Kritiku vnímám, nic jiného jsem ani čekat nemohl. Doufám, že následnými kroky kluby přesvědčím, že to s českým hokejem pořád myslím velmi dobře. Věřím, že emoce z posledního týdne mohou mít pro další vývoj českého hokeje pozitivní vliv. Bez kritiky, poplácáváním po zádech, se neposuneme. Já ani kluby.“

• Vlasák udělal pouze to, co vy. Přečetl si o práci klubů v médiích, reagoval zrovna tam. Kdyby mezi vámi byl těsnější kontakt, což bych očekával, mohli jste si i zavolat. Vlasák a posléze i Radim Vrbata upozornili, že do klubů jaksi nejezdíte.

„Během prvního roku ve funkci jsem si naplánoval cesty do klubů na druhý rok z důvodu, že jsem nechtěl jezdit neznalý věci a problematiky ze svazového pohledu. Chtěl jsem v klubech mluvit už s nějakou zkušeností, věcně. Ve chvíli, kdy jsem cítil, že dobře znám prostředí i ze svazové strany, začal jsem společně s Karlem Mlejnkem (kouč U20) a Jakubem Petrem (kouč U18) jezdit po klubech. To bylo zkraje minulé sezony. Kluci objeli téměř všechny extraligové celky, já vyrazil do šesti. Potkal jsem se s manažery, s hlavními trenéry áčka, s trenéry mládeže. A hádejte, kde byla moje první návštěva?“

• Hned po Liberci? Nevím.

„V Boleslavi. Tam jsme se Karlem Mlejnkem potkali s trenéry áčka Radimem Rulíkem, Pavlem Paterou, byť krátce, pak i s trenéry akademií. Bohužel těsně před mojí návštěvou se sportovní ředitel Vašek Nedorost omluvil ze schůzky. Víc se k tomu nechci vyjadřovat. Další plán návštěv a i hokej zastavil covid. Od té doby se nemohlo cestovat, tudíž odpadly i mé cesty.“

• Do Plzně vás přes deník Sport pozval i Tomáš Vlasák.

„V Plzni byl Karel Mlejnek, jinak o dění v tomto klubu mám hromadu informací od reprezentačních kolegů Martina Straky a Jardy Špačka. O dění a práci v klubu vím do nejmenších detailů.“

• Extraligové kluby jsou špičkou ledovce, právě do nich směřují proudy hráčů z regionů. Tam byste se měl ukazovat, zjišťovat na vlastní kůži, co a jak, čerpat podněty. Nebo ne?

„Určitě. Ale já mám pravidelné mítinky s klukama, kteří mají tyto oblasti na starost. Ať je to Pavel Geff ert nebo Vláďa Krampol, řadu zpráv dostávám od regionálních trenérů. Vím spoustu věcí o činnostech v menších klubech.“

• Asi si nemusíme říkat, že by vaši návštěvu vzali jako vstřícný a milý krok.

„Vůbec se tomu nebráním. Nad nikoho se nepovyšuju, nemám problém se někde potkat. Na druhé straně není v silách jednoho člověka objet celou republiku.“

• Vlasák s Vrbatou vám dali jasně najevo, že vás v pozici šéftrenéra neberou. Cítíte potřebu jim mínění vyvrátit? Anebo to nepovažujete za nutné?

„Rozhodně mi to není jedno. Potřebu přesvědčit je rozhodně mám. Zároveň se domnívám, že z obou borců mluví hlavně emoce. Kdyby kluci cítili tak velkou nedůvěru vůči mně od samého začátku, předpokládám, že by se ozvali dříve.“

• Vrbata vám nevěří od první chvíle a svá slova podpořil argumenty. Není to pouze o emocích. Vezmete si z jeho slov poučení pro sebe?

„Vzít si z toho můžu hodně. Radima respektuju jako výborného hráče. Ale víte, ono je trochu naivní domnívat se, že nastoupíte do vysoké pozice na svaz a hokej rázem otočíte o 180 stupňů. Některé jeho kritické výhrady neberu a nemyslím, že by byly podloženy argumenty. Ale má na ně právo. S Radimem se určitě potkám, jestli…“

• Jestli?

„Potkám. Hotovo.“

• Tvrdí, že vám klub z Boleslavi leží v žaludku, a proto se dějí kauzy kolem Michala Teplého a podobně. Má pravdu?

„Z pohledu bývalého libereckého trenéra je to náš nejbližší rival, zápasy s Boleslaví byly vždy velmi speciální. Jak pro mě jako trenéra, tak i druholigového hráče. Jinak ovšem nemám s klubem sebemenší osobní problém. Má kritika na adresu bývalého libereckého hráče Michala Teplého absolutně nesouvisí s jeho přestupem do Boleslavi.“

• Tak proč se o Boleslavi vyjadřujete s prominutím jako o zkurvené Boleslavi?

„Rád bych se ohradil. Není pravda, co Radim zmiňoval, že bych Michalovi vyčítal, že odešel do zkurvené Boleslavi. Sprosté slovo padlo, ale v jiné souvislosti. A mám na to svědka. Martin Straka stál půl metru ode mě.“

• Vaše verze?

„Nikdy jsem Michalův přestup neřešil. Začal jsem na něj řvát v zápalu tréninku a teď budu citovat naprosto přesně: Kurva, tady seš na srazu nároďáku, tady budeš zařezávat! Takhle si trénuj v tý zkurvený Boleslavi!“

• To je panečku obrat.

„Pak jsem mluvil s Vaškem Nedorostem, omluvil jsem se mu za spojení zkurvená a Boleslav. Ale zároveň jsem Vaškovi řekl, že by spíš on měl Michala sprdnout, že trenér nároďáku musí nutit hráče, aby v dresu reprezentace kvalitně trénoval… Za vulgaritu jsem se omluvil, ale neměla by zastírat jádro věci – a tím byl špatný přístup hráče.“

• Na jedné straně brojíte proti vynášení dění z kabiny ven a pak jako by to ve vašem případě při komentování chování Teplého na Karjale neplatilo. Jak se v tom vyznat?

„Vynášení kabiny je v mých očích citování toho, co jsem mu osobně měl říct. Tedy podání Michala, který to šel zatepla říct lidem z klubu. To, že trenér veřejně okomentuje hráčův přístup v tréninku, to v žádném případě vynášení není. Neudělal jsem nic jiného, než jsem zhodnotil neadekvátní přístup hráče v pozici hráče národního mužstva. Všechna následující prohlášení a další články k tomu jsou ty momenty, které Michalovi mohou ublížit. Ale nikoli můj komentář. Tutlání a zametání problémů pod koberec nikomu nepomůže. Ani Michalovi.“

• Kdybyste s tím nevyšel a vyřídil si to s Teplým osobně, nebylo nic, co by mu ublížilo. Sám od sebe jste zmínil, že doufáte, že se bude stydět, až si to o sobě přečte.

„Ač to tak nemusí vypadat, Michalovi fandím stejně jako dalším českým hráčům, co bojují o NHL. A pořád doufám, že ho má kritika může nakopnout, změnit. Což se nám v Liberci během společné práce moc nepodařilo, to uznávám. Nejsem si jistý, zda Michalův přístup vůbec změnit šel. Ukázkou toho všeho byl jeho odchod do zámoří a nenávrat do Liberce. Z toho mi vychází, že ani jemu neseděl styl naší práce. Budu doufat, že Boleslav bude mít víc štěstí.“

• Neříkejte mi, že Teplý je takový fl ink, že se mu nikdo nedostane pod kůži a neporadí si s ním. Nota bene nejlepší akademie v republice.

„Netvrdím, že chyba nemůže být na straně Liberce, a konkrétně i mojí. Věřím, a je to i v zájmu českého hokeje, aby Boleslav k Michalovi komunikační kanál našla.“

• Blesklo vám hlavou, zda má smysl v pozici svazového šéftrenéra pokračovat? Neuvažujete o rezignaci? Když už jsme u toho, i já se domnívám, že máte víc pozic, než zvládnete.

„Ale ono nejde pokládat jednu pozici vedle druhé, pak je sčítat a divit se, kolik toho Pešán dělá. Koučovat národní tým, k tomu být šéftrenér, který má určovat směr té lodi, to jsou spojené nádoby. Nejde to proti sobě a není to celé ve fázi, že bych uvažoval o tom, že z časových důvodů roli šéftrenéra opustím. Mám kolem sebe tak silný tým kolegů, že společně odvádíme dobrou práci. Po týdnu a vlně kritiky to nevypadá, že se to dá zvládnout, ale já si myslím, že dá.“

• A když nebude řeč o čase, ale o diskutované nedůvěře hokejového hnutí?

„Je logické, že v médiích dostávají prostor hlavně hlasy kritické, ale právě z hokejového prostředí se mi ozvala řada lidí, kteří můj přístup podporují.“

• Před šesti dny jste mluvil o tom, že svaz svou práci nemůže dělat lépe. Přiznáte teď, že jste měl k němu mnohé výhrady v roli libereckého šéfa?

„Můj pohled určitě jiný byl. A taky důvod, který jsem chtěl po příchodu na svaz rychle změnit. Na místě mi došlo, že svaz málo komentuje svoje kvalitní projekty, málo komunikoval přes média. O spoustě dobrých věcí, které se na svazu děly, jsem v Liberci neměl šajn. A ano, také jsem býval kritikem nastavování věcí, kritikem šíře soutěží. Ale jak jsem už řekl, po nástupu na svaz jsem potřeboval čas na poznání prostředí a seznal jsem, že většina lidí tam pracuje dobře. Jenom ten kanál předávání informací ven nebyl ideální.“

• Vzal byste si hodně nynějších svazových kolegů do Liberce?

„Spíš bych si všechny své kolegy z Liberce vzal na svaz. Ale i spoustu nynějších kolegů trenérů bych si vzal do Liberce. Drtivou většinu ano.“

• Svaz dělá vše na maximum, jak tvrdíte. Jen jaksi poslední medaile sahají do daleké minulosti. Co teď? A nebavme se prosím jako loni o tom, že první výsledky reforem přijdou za deset let.

„Mně se ale opravdu hrozně těžce hodnotí práce mých předchůdců. To mi nepřísluší a navíc jsem svazovou práci významně nevnímal, komunikace ze svazu ven podle mě nebyla dostatečná. Jak jsem zmínil, velmi výrazně zredukujeme soutěže, což může mít efekt v krátkodobějším horizontu. Netřeba čekat deset let. Za deset let chci mít vychované hráče z malých i velkých klubů, kteří budou ctít směr, jímž hodlá český hokej jít.“

• A pokud se to klubům nepovede, dostanou pokuty? Zmínil jste, že svaz vůči nim razantně přitvrdí.

„Ale já netvrdím, že kluby mohou za všechno. A když nebudou medaile, přijdou pokuty. To je nesmysl. Hnutí musíme spojit, což na druhé straně neznamená, že nedostatkům v práci budeme nečinně přihlížet.“

• Jak?

„Budu dělat práci dál, jak ji dělám, a vynasnažím se kluby přesvědčit, že když přidáme na všech frontách a ve všech částech hokeje, tak se zvedneme. Především musíme začít u malých dětí, zlepšit atmosféru tam. Máme spoustu materiálu, který chceme prezentovat do hnutí dál. Hlavně co se týká přístupu k dětem a k výchově mladých hráčů. Tam vidím obrovskou a historickou chybu, kterou se stále nepodařilo napravit. Těsně před dokončením je materiál s názvem Vize 2025. Jde o velmi široký manuál, obsahující řekněme i filozofické věci, je to zevrubně popsaná strategie práce s dětmi. Touto vizí chceme hokej přesměrovat o kousek jinam. Od toho se musíme odpíchnout.“

• Rozumím tomu, proč jste zmínil, že je nutné zvednout pracovní morálku. To platí pro všechny obory a profese. Vždy to lze dělat lépe. Jenže jak toho docílíte?

„Narážel jsem na to, že svaz posílá manuály, navštěvuje kluby, svaz se snaží přesvědčit kluby o správnosti cesty, ale pořád je to o tom, že v klubech pracují trenéři s hráči a s rodiči. Já nikomu neurčuju, co přesně se má kde dělat. Neexistuje žádná svazová dikce, z níž nelze uhnout. To je nesmysl. Myslím, že od Milana Antoše jsem si přečetl, že výsledkem mého metodického manuálu zasílaného do klubů s cílem určit hráčům správné herní návyky, je zanďour a couvání dvacítky v zápasu s Ruskem. A jestli tohle je jako to, co se má dít?“

• Není tomu tak?

„To je míchání hrušek s jablky. Herní návyky nemají s herní taktikou vůbec nic společného. Nikomu neurčuje herní systémy, bavím se o návycích, které by hráči v určitém věku měli mít na adekvátní úrovni. Na tom pracujeme, to jsou videa a materiály, které do klubů posíláme. Je mýlka domnívat se, že nařizuju klubům, zda hrát s levým křídlem dozadu, nebo napadat pravým křídlem. To je omyl jednoho z našich současných hokejových expertů.“

• Máte za to, že se v českém hokeji málo dře? A že jde o manko, které nás dělí od velmocí?

„Jednoznačně. Právě sem svými názory mířím. Naši hráči nejen že nemají adekvátní dovednosti, oni nemají ani potřebnou kondici. Což je atribut, který se dá natrénovat. S tím ovšem svaz nehne, to je přesně ta práce v klubech, kterou jsem na tiskovce kritizoval. Svaz pomůže s redukcí soutěží, ovšem každodenní práce, tlak směřovaný na hráče, je věcí klubů a samozřejmě samotného hokejisty. Platí, že jsme na hráče velmi málo nároční, v kombinaci s nedostatečnou konkurencí a soutěživostí máme současný stav.“

• Řadu lidí z branže dráždí, že jste často viděn v klubu Bílých Tygrů. Teď to můžete vyvrátit. Je vaše propojení s Libercem nadále těsné?

„Mé zapojení v Liberci je takové, že můj bývalý kolega a velmi dobrý kamarád Patrik Augusta si se mnou párkrát do týdne zavolá. Zhodnotíme zápas, jednotlivé hráče, protože do Liberce se na zápasy jezdím dívat. Tedy i na jeho soupeře. Sem tam si Patrik zavolá o poradní hlas. Jinak v Liberci absolutně žádnou roli nemám.“

• Ale na zápasy chodíte celkem pravidelně. Proč ne i jinam? Do zázemí se kromě diváků může. A mohly by vás o konzultaci požádat i jiné kluby?

„Tomu se v žádném případě nebráním, ale v současné situaci je pro mě nejpraktičtější zalézt si na místo v liberecké aréně, kde mě nikdo neruší, a sledovat oba dva týmy na ploše. A zavolat mi může kdokoli, nemám s tím žádný problém.”

ZASTOUPENÍ HRÁČŮ NA DRAFTU 2018–20

Liberec 3

1. Pardubice Kometa 3 3 Sparta 3 5. Č. Chomutov Budějovice 2 2 Jihlava 1 K. Vary 1 7– Litvínov Mountfield 1 1 Třinec 1 Vítkovice 1 Bez zástupce na draftu NHL zůstaly Mladá Boleslav, Zlín, Plzeň, Kladno a Slavia.

HRÁČI NA REPREZENTAČNÍCH AKCÍCH

Hlinka 2018 MS 2019 U20 MS 2019 U18 2019 MS Hlinka 2019 MS 2020 U20 MS 2021 U 20 Celkem

1. Liberec 3 2 5 0 2 4 3 19
2. Kometa 2 2 5 0 2 5 2 18
3. Plzeň 3 2 3 0 3 0 4 15
4. Třinec 4 1 2 0 2 2 2 13
5. Sparta 3 0 4 0 2 0 3 12
6. Č. Budějovice 0 2 2 0 1 1 3 9
7. Pardubice 1 3 1 0 1 1 1 8
8. Chomutov 0 2 0 0 3 1 1 7
9. Karlovy Vary 1 0 2 0 1 1 1 6
10. Ml. Boleslav 0 0 0 0 2 1 2 5
11. Litvínov 0 0 1 0 2 1 1 5

Vítkovice 1 0 0 0 1 1 1 4 13. Jihlava 1 1 0 0 1 0 0 3 14. Zlín 0 0 0 1 0 0 1 2 Mountfield 0 2 0 0 0 0 0 2 16. Kladno 0 0 1 0 0 0 0 1 Slavia 0 1 0 0 0 0 0 1

Teplý? Neudělal jsem nic jiného, než zhodnotil neadekvátní přístup hráče v pozici hráče národního mužstva.

Čísla, se kterými pracuje šéftrenér

Když Filip Pešán minulou středu prohlásil, že se v klubech špatně pracuje, nemyslel prý všechny. A také proto deníku Sport poslal tabulky, podle nichž subjektivně hodnotí činnost v jednotlivých oddílech. „Nehodnotím kluby podle pocitu, ale podle čísel. A tohle jsou čísla, s nimiž pracuji. Na základě těchto dat hodnotím úspěšnost práce klubů s jejich mladými hráči,“ okomentoval to šéftrenér svazu. Není pravda, co Radim zmiňoval, že bych Michalovi vyčítal, že odešel do zkurvené Boleslavi. Sprosté slovo padlo, ale v jiné souvislosti. A mám na to svědka.

Kritický jsem byl záměrně. Doufal jsem, že tím rozfoukám teplíčko českého hokeje.

CO TAKÉ ŘEKL VRBATA

„Po turnaji ve Finsku se k nám dostala informace, že během něj měla od Filipa Pešána směrem k Michalovi Teplému a před týmem létat slova jako: Tak hlavně, že jsi šel do tý zkurvený Boleslavi.“ „Vám přijde normální, že si nejvyšší funkcionář českého hokeje hledá obětního beránka v devatenáctiletém klukovi a veřejně oznamuje, že doufá, že se bude stydět?!“

„Ne, není to člověk na svém místě. Ke všem těm funkcím, kterých bylo loni ještě víc, jsem byl skeptický od jeho nástupu. Kumulace pozic mi od samého začátku přišla nesmyslná.“

watt: (#350427) Nehlídal. Jsem šel náhodou kolem. Stavím se tu tak jednou za týden, zjistím, že není, proč bych se zdržoval, a zase jdu. Ale takovouhle nahrávku by zužitkoval i Kaňák.

Frankenstein: (#350414) Že nezapomínáš, princezno? Zapomínáš. Puky tady vykopával Jirka Svoboda.

Tohle je ze Sport magazínu,

JE FAJN ZACHRAŇOVAT ŽIVOTY

Na to jméno se nedá zapomenout. RYAN HOLLWEG. Nepřehlédnutelná postava, která bavila extraligu. Drsňák, někdy rváč. „Plzeň budu mít stále v srdci. Je to pořád můj druhý domov,“ tvrdí někdejší útočník, jenž angažmá u Indiánů ukončil kvůli zdravotním patáliím před dvěma lety. Vrátil se do Vancouveru, kde pracuje jako hasič, začal trénovat. A je rád, že kvůli infekci nepřišel o nohu.

O Plzni mluví s vášní. Aby ne. Od roku 2012 v ní strávil šest let, vyhrál titul, na Šumavě si našel i lásku. Manželství sice nevydrželo, ale i tak má Česko v srdci. Nedá dopustit na fanoušky, Martina Straku nebo Jaromíra Jágra, někdejšího mentora v New York Rangers. „Dokonce i rozhodčí v extralize, když jsem končil, už se mnou byli kamarádi,“ směje se 37letý bojovník, jenž má americké i kanadské občanství. Aktuálně zachraňuje životy jako hasič.

• Jak se žije ve Vancouveru v době karantény?

„Je to těžké, asi jako všude ve světě. V tomhle období je většinou člověk zahlcený hokejem, hraje se play off . Teď to není možné. Takže se snažím hlavně zůstat pozitivní. Zrovna před pár dny bylo oficiálně oznámené, že jsem jmenovaný jako asistent trenéra u týmu Coquitlam Express v BCHL, což je nejvyšší juniorská liga u nás.“

• Tak to gratuluju.

„Díky. Té pozice si velmi vážím. Moc se na to těším. I když teď je to spíše o tom, že jsem s hráči a trenéry na telefonu, řešíme, kdo za nás bude hrát, jak bude mužstvo vypadat. Dělám maximum, abych prostředí poznal. Víc toho nejde, tréninky nejsou, nehraje se…“

• Vy už jste trénoval i dva roky předtím, poté co jste skončil v Plzni, že?

„Ano, ale to bylo v nižší lize. Teď jsem se posunul do té elitní. Z toho mám velkou radost. Je to pro mě zase nová výzva. Klub uvážil, že já jsem ta správná volba. Takže super.“

• Jak jinak zvládáte život po kariéře, kterou jste ukončil v Plzni v roce 2018 kvůli převládajícím zdravotním potížím?

„Hokej byl vždycky můj život. Pořád je. Bohužel už ho nemůžu hrát, ale těší mě, že jsem stále jeho součástí. Hned poté, co jsem se vrátil z Evropy domů, jsem se postavil na střídačku. Také se ze mě stal hasič. I tohle mi pomohlo v tom, abych se plynule adaptoval na život po kariéře. Protože to není žádná sranda. Hrajete dlouho, najednou ze dne na den musíte skončit. A co dál? Bývá to náročné období. Naštěstí jsem to skloubil tak, že u hokeje můžu zůstat, navíc dělám i něco jiného. Hrozně mě to baví.“

• Jaké je to být hasičem?

„Je to zase o něčem jiném než sport. Dostalo mě to do jiných sfér života.“

• Jak to kloubíte s hokejem?

„Jsou profíci, kteří to mají jako zaměstnání. A potom je skupina, v níž jsem já. Dá se říct, že to mám na poloviční úvazek.“

• Jak to funguje v praxi?

„Vlastně jsem pořád na příjmu. Mám u sebe neustále pager, na který dostávám zprávy, kdy je nutné, abych šel do služby. Záleží, jaká je situace. Když potřebují posily, dávají nám vědět. Někdy jsem tedy hasič na plný úvazek, protože jsem nonstop ve službě. Jindy je to jeden telefonát týdně. Nedá se to odhadovat dopředu. Ale moc mě to baví. Je to něco jiného než hokej, ale pořád je to hodně o práci v týmu, v partě. Na což jsem byl zvyklý celý život. V téhle profesi také musíte věřit jeden druhému, spoléhat se na ostatní parťáky. Sám člověk nic nezmůže. Je to pro mě obrovská zkušenost, naučil jsem se spoustu nového.“

• Jestli si dobře vybavuji, už v Plzni jste na dálku studoval, abyste se mohl stát hasičem.

„Ano. Poslední roky v kariéře už jsem se chystal na to, co přijde potom. Protože nejde hrát pořád… Bohužel. Chtěl jsem si najít něco, aby mě to nezaskočilo. Absolvoval jsem na dálku online kurzy. Nějaký čas to zabralo, studium není zrovna jednoduché. Je to delší proces. Ale jsem rád, že se mi podařilo to celé absolvovat. A že jsem mohl do nového života po hokeji naskočit hned, jak jsem se vrátil domů.“

• Jste zpátky ve svém živlu?

„Ano. Vždycky mě bavilo pomáhat lidem. Tahle profese je pro to ideální.“

• Navíc je v zámoří velmi prestižní.

„Je to tak. Lidi vás mají za hrdinu. Zvlášť v dnešní době pandemie koronaviru. Stejně jako lékaře, sestřičky… Jsme první na ráně. Momentálně je to hodně zodpovědná práce.“

• První linie, jak se říká.

„Máme speciální vybavení. Nosíme obleky, opravdu jsme chránění dobře. Ale není to žádná sranda, mám na oddělení pár kamarádů, kteří už byli nakažení. Bylo to ještě předtím, než nám zajistili lepší ochranné pomůcky.“

• Takže jste v úvodu nebyli dobře chránění?

„V začátcích ne. Teď už ano, máme dobrou výbavu. Vlastně takový chemický oblek, jako kdybychom šli do války. Předtím nás trochu děsilo, co se může stát. Situace se rychle vyvíjela, nikdo pořádně nevěděl, jak je virus nebezpečný, jak se chránit.“

• Nemáte nouzi o dramatické okamžiky…

„Nejde jenom o aktuální pandemii. Jsme nasazováni, když jde o život. Třeba když hoří, běžíme do budovy, z níž všichni prchají ven. Není to práce pro každého. Člověk se dostane do spousty stresujících situací. Jsou lidi, kteří by to dělat nemohli. Někdy je to fakt drsné. Pomáháme při autonehodách a dalších událostech, při kterých jsou lidé zranění, člověk vidí krev. Některé dny jsou opravdu náročné na psychiku. Ale zase na druhé straně – když člověk někomu zachrání život, je to příjemné. To je ten důvod, proč nasazujeme vlastní životy. Abychom ostatním pomohli. Pochopitelně ne vždycky to dopadne dobře, ale s tím člověk musí počítat. Zažíváme emoce všeho druhu. Každý den na nás čeká nějaká nová výzva. Hlavně pomáháme lidem. Což je fajn.“

• Vidíte v tom společné prvky s hokejem?

„Dají se najít. Třeba když jsme na stanici a máme pohotovost, můžeme si povídat, něco hrát, trénovat. Ale jakmile se ozve alarm, začíná nám práce. Je to stejné, jako když startuje zápas. Nebo jednotlivé střídání. Člověk ze sebe v tu chvíli, než si zase sedne a odpočine si na střídačce, musí vyždímat to nejlepší. Emoce jsou nahoře, někdy si sáhnu na dno sil. Ale přece jenom je tam jeden podstatný rozdíl.“

• Ve sportu nejde o život.

„Ano. Hokej je pořád jenom hokej. I když vás porážka mrzí, zjistíte, že se vlastně nic neděje. Jo, přijdete o body do tabulky. Nebo ztratíte sérii play off . Ale co? Skutečný život je o něčem jiném. Jako hasiči ho leckdy vidíme v té nejsyrovější podobě. Kdy jde skutečně o přežití. Ve hře je víc než body. Život, nebo smrt. V hokeji jde taky o hodně, ale je to jiné. Při naší práci rozhoduje třicet vteřin o tom, jestli někdo přežije, nebo ne. Taková je realita. Každopádně jsme také parta, stejně jako v hokeji. Fungujeme jako mužstvo. Musíme věřit jeden druhému, bez toho to nejde.“

• Musíte na sebe být pyšný, že?

„V tomto ohledu jo. Vždycky jsem chtěl pomáhat lidem.“

• Odmala jste toužil právě po téhle profesi?

„To bych neřekl. Spíš v posledních deseti letech jsem o tom začal uvažovat. Předtím jsem si nedovedl představit nic jiného než hokej. To byl celý můj život. Jako kluk jsem snil o tom, že budu hrát NHL. Až v posledních letech jsem začal dumat nad tím, co budu dělat, až s hokejem skončím. Mám hodně kamarádů, kteří mi pomáhají, abych ten přechod zvládl dobře. Do nového života jsem vklouznul rychle.“

• Čerpáte i něco z toho, co jste se naučil jako sportovec?

„Jednak mi pomáhá fyzická kondice, navíc jsem se naučil pracovat pod tlakem. Ukázat, co je ve mně, když to všichni očekávají. A také mám v sobě týmovost. Tohle všechno jsem se naučil během hokeje. Chci být co nejlepší hasič. Stejně jako jsem chtěl být co nejlepší hokejista.“

• Váš bratr sloužil v armádě, také sloužil vlasti.

„Jsem na něj hodně hrdý. U nás dokážeme ocenit každého, kdo chrání zemi a naše životy. Vyjadřujeme respekt, úctu, při každé příležitosti dokážeme vojákům zatleskat. To je vidět i při zápasech NHL, kdy fanoušci poděkují nějakému válečnému veteránovi aplausem vestoje. Jde to od srdce. Každý to bere jako přirozenou věc.“

• Sledujete na dálku hokejovou Plzeň?

„Hodně! Koukal jsem i online na zápasy, protože se mi po klubu stýská. Pochopitelně mě zajímá, jak se daří mým bývalým spoluhráčům. Jak si vede celý tým. Bohužel kvůli zásahu vyšší moci nemohli kluci dokončit svoji práci. Sezonu měli rozjetou parádně, hlavně Milan (Gulaš) hrál neskutečně. Ale i další hráči. Jo, Plzeň mi chybí… Dokonce jsem uvažoval o tom, že bych tam na začátku července přijel s mými hráči z juniorského týmu na soustředění. Jak já se těšil! Ale kdo ví, jestli to klapne.“

• Kvůli pandemii?

„Ano, člověk neví, co bude zítra, natož v červenci. Bylo by mi hrozně líto, kdyby to nevyšlo. Vždycky je to zážitek, když se k vám můžu vrátit. Plzeň je můj druhý domov. Navždy bude mít v mém srdci zvláštní místo.“

• S kým jste nejvíc v kontaktu?

„S hodně lidmi. Nicky Johnson, Kuba Kindl, Presinger. Nebo Jožo Balej. Ti už tam teď nehrají, ale hodně jsme toho spolu prožili. Díky sociálním sítím je snadné s lidmi komunikovat. Rád si popovídám i s dalšími hráči. Protože jsem v Plzni prožil opravdu báječné časy, na to nejde zapomenout. Lidi se ke mně chovali skvěle.“

• Fanoušci vás milovali.

„To ani nemůžu vyjádřit slovy, jak jsem jim vděčný za to, jak mě přijali a podporovali. Cítil jsem se hlavně díky nim šťastný. Připadal jsem si tam jako doma. Během celého angažmá jsem od nich cítil pozitivní energii. Opravdu na to nejde zapomenout. Moc jim děkuju. Právě fanoušci byli vždycky důvodem, proč jsem chtěl hrát hokej. Abych je pobavil a připravil jim pozitivní emoce. Věřil jsem, že se jim líbí moje hra. Byl to styl, který soupeři nemají rádi, ale fanoušci ano.“

• Získal jste s Plzní v roce 2013 rovněž historický titul.

„Toho jsem si obrovsky vážil, že jsem mohl být součástí vítězného týmu. Na to nejde zapomenout, bylo to něco nádherného.“

• Navíc se vám to podařilo hned při premiérové sezoně, dá se říct, že jste dodal mužstvu energii i štěstí. Nebo ne?

„Hlavně fanoušci si to zasloužili. Čekali na to hrozně moc dlouho, bylo to poprvé, co se to Plzni podařilo, a moc jsem si považoval, že jsem měl tu čest také být u toho. Že jsem si to mohl užít s lidmi, s celým městem. Bylo to něco mimořádného. Byl jsem velmi šťastný. Prožil jsem u vás jeden z vrcholů mojí kariéry. Plzeň je místo, kam se vždycky budu rád vracet.“

• Vy jste ke zlatu přispěl nekompromisní fyzickou hrou.

„Snažil jsem se pomáhat, jak to šlo. Hlavně svým pojetím. Jsem obrovsky vděčný Martinovi Strakovi (spoluhráči, majiteli a šéfovi klubu), že mi dal takovou šanci. Chtěl jsem mu to vrátit dobrými výkony. Jsem rád, že se nám podařilo vyhrát titul. Moc to pro mě znamenalo.“ Jak dlouho trvalo, než jste se evropskému pojetí přizpůsobil?

„Chvíli jo. Hlavně dost času zabralo, než ostatní pochopili, jakým hraju stylem. Že nejsem žádné monstrum, které chce likvidovat soupeře. Já jsem tak hrál, protože jsem cítil, že to má smysl a pomáhá to mužstvu. Nebylo to nic nečistého, jen prostě tvrdý styl. Člověk někdy ujel, ale kdo ne? To se stane každému… Vždycky jsem se snažil hrát sice tvrdě, ale férově. Nic zákeřného. Myslím si, že postupně si na to všichni zvykli. Liga, příznivci jiných týmů.“

• I soupeři?

„Také oni začali respektovat můj styl. Uznávali, co dělám. Jak se snažím pomáhat mužstvu. Přesně o to mi šlo, chtěl jsem, aby pochopili moji práci. Že vždycky bude v mužstvu prostor pro někoho, kdo takhle hraje. Každý tým potřebuje hráče všech typů. Hokej se sice v posledních letech o něco změnil, ubylo rvaček, ale i tak je stále potřeba mít někoho, kdo dokáže přitvrdit, zjednat si respekt. Ke konci mého angažmá v extralize jsem vnímal, že už mě ostatní uznávali. Dokonce i rozhodčí! Byli se mnou na ledě kamarádi. V tu chvíli jsem si říkal: Wow, ale že jsem se načekal! (usměje se) Bylo to moc příjemné.“

• Po vítězných zápasech jste hrával na kytaru. Stále na ni brnkáte?

„Ano. Hraju i na bubny, snažím se naučit ovládat ještě další nástroje. Teď v době karantény na to mám víc času. Takže hraju opravdu často.“

• Už jste uspořádal koncerty pro hasiče?

„Dobrý nápad. Udělám jim radost, něco natočíme a pustíme to do světa. Ať se lidi pobaví. Zvlášť v dnešní době je rozptýlení potřeba.“

• Ke konci angažmá jste bojoval s těžkým poraněním kolena, jak vážné to bylo?

„Dost. Abych řekl pravdu, málokdo předpovídal, že si ještě v poslední sezoně, kdy jsem byl v Plzni, zahraju hokej. Když jsem byl v nemocnici, lékaři pochybovali o tom, jestli mi vůbec zachrání nohu. Až tak to bylo vážné… Infekce se v pravém koleni tak rozmohla, že se doktoři obávali, že to budou muset amputovat.“

• Opravdu?

„V jednu chvíli už to vážně hrozilo, ukázalo se, že tam mám stafylokoka. Doktoři mi říkali, že jestli budu vůbec ještě někdy chodit, bude to zázrak. Nikdo si nemyslel, že budu hrát hokej. Mnoho lidí mě odepsalo. Ale něco vzdát? Ne, to není můj styl. Nebylo to poprvé, co jsem se musel vypořádat se zdravotními problémy. Už dřív v kariéře mi hrozilo, že budu muset s hokejem skončit. Ale už tehdy jsem zabojoval. Stejně jako teď. Věděl jsem, co jsem za člověka. Jak mám pevnou vůli. Takže jsem se zabejčil a řekl si, že prostě ještě hrát budu! Ani na vteřinku jsem neměl myšlenky, že bych to zabalil. To je prostě moje mentalita. Nic nevzdat.“

• Což se povedlo, na led jste ještě naskočil.

„Byl jsem rád, že jsem se z toho dostal a ještě si zahrál. I když tomu nikdo nevěřil… Spousta lidí tvrdila, že se do toho už nedostanu, budu bez formy. Protože jsem vynechal celý předešlý ročník. Ale nakonec se mi můj poslední rok v Plzni vydařil, z čehož jsem měl radost. Byla to jedna z mých nejpovedenějších sezon. Hrál jsem hodně minut, byl jsem důležitou součástí mužstva. Když už se o tom bavíme, musím i zpětně ještě jednou moc poděkovat doktorům, kteří se o mě starali. Všem spoluhráčům, kteří mě taky podporovali. Stejně jako fanouškům. Nebylo to jednoduché. V jednu chvíli opravdu vážně hrozilo, že o nohu přijdu. Nebo že už nebudu moct chodit.“

• Měl jste z toho strach?

„Upřímně, moje někdejší manželka (Štěpánka Lučanová), která se mnou po doktorech chodila, mi nikdy neřekla v tu chvíli úplnou pravdu, když mi tlumočila, co povídali lékaři. Něco si nechala pro sebe, aby mě nevyplašila. Takže něco jsem se dozvěděl až mnohem později. Ale i tak jsem měl obavy z toho, co přijde. Z toho, jak to lékaři podávali, jsem leccos pochopil. Nechtěl jsem, aby se naplnil ten nejhorší scénář, že o nohu přijdu nebo už nebudu moct hrát hokej. Nikdy nevíte… Ale vnitřně jsem pořád věřil, že to tak nebude. Vždycky jsem byl bojovník.“

• Jak vůbec k tomu prvotnímu zranění došlo?

„Někdy okolo roku 2015. Blokoval jsem střelu, noha mi otekla a dostal jsem do ní infekci. Absolvoval jsem dvě operace, ale asi jsem to uspěchal, chtěl jsem zase rychle začít hrát. Takže v tom ten neřád pořád zůstával. Nedostal jsem ho pořádně z těla. Nechtěl jsem být dlouho mimo, vždyť moje místo bylo na ledě. Pak se to zlepšovalo, ale během následující letní přípravy jsem si dával dost do těla, zvedal jsem velké váhy a koleno to nevydrželo. Infekce se roznesla skoro po celé noze. A doktoři bojovali, abych o ni nepřišel…“

• Teď už nebolí?

„Už to nikdy nebude jako dřív. Takže to bolí každý den. Někdy víc, někdy míň. Ale tak to prostě je. Na bolest už jsem si zvyknul. Nikdy už to nebude O. K. Ale můžu jít jako trenér na led, bruslit, což mi stačí. Stejně jako když pracuju jako hasič. Jo, bolí to. Ale nedá se nic dělat. Jsou horší věci na světě. S bolestí bojuju celý život.“

• Když se na to podíváte zpětně, je až zázrak, že jste tu poslední sezonu v Plzni odehrál? Navíc výborně.

„Docela jo. Je pravda, že dokonce ani někteří bývalí spoluhráči si nemysleli, že budu ještě hrát. Tehdy jsem to slyšel nerad. Bylo to těžké. Ale jsem rád, že jsem spoustě lidem dokázal, že nemají pravdu. A nebylo to poprvé. Vždycky jsem byl bojovník a šel si za svým cílem. Jsem zvyklý dokazovat lidem, že se mýlí.“

• Jak vás vůbec baví trénování?

„Hrozně moc, protože díky tomu zůstávám u hokeje, což vždycky byl můj život. Jsem rád, že můžu být pořád v centru dění a svoji milovanou hru vnímat a cítit. Mám soutěživou povahu, takže i kvůli tomu je fajn, že se ve sportovním prostředí dál pohybuju. Je to taková kompenzace za to, že sám hrát už nemůžu. Je to dobré pro seberealizaci. Hlavně mám fajn pocit z toho, že pomáhám nové generaci hokejistů. Je důležité hokeji vrátit to, co vám dal. Zvlášť když jste v kariéře úspěšní, pomáhat novým hráčům. To mi přináší velkou radost.“

• Rád vedete hráče, kteří předvádějí stejně nekompromisní styl jako vy?

„Mám takové hráče v oblibě. I když je pravda, že se hokej změnil. To ale nic nemění na tom, že vždycky v týmu bude prostor pro hráče, který předvádí tvrdou fyzickou hru, která soupeřům otravuje život. Hrají ve třetí nebo čtvrté řadě. Hokej je krásný v tom, že v něm najdou uplatnění všichni. Mám rád technické hráče, kteří rozhodují, dávají góly, ale i ty, kteří preferují fyzický styl. Ty trénuju obzvlášť rád.“

• Pokud se nenechají příliš často unést.

„Jako já, myslíte? (usměje se) Každý někdy ujede.“

• Nedávno jste na sociálních sítích vyzdvihl Jaromíra Jágra, který v sezoně 2005/06 hodně chválil v Rangers vaši čtvrtou formaci, v níž vedle vás hráli Dominic Moore a Jed Ortmeyer. Jak na to období vzpomínáte?

„Těžko hledám slova, abych vyjádřil respekt, který cítím k Jaromírovi nebo i k Martinovi (Strakovi). Džegr tehdy byl v Rangers kapitán, Martin jeho asistent. Vždycky si budu vážit toho, jak se k nám chovali. Jak dokázali ocenit to, co jsme jako čtvrtý útok mužstvu přinesli. Při každém rozhovoru nás veřejně pochválili, popsali, jak jsme důležití pro mužstvo. Což je věc, která nám obrovsky pomáhala, protože na něco podobného nejsou hráči ze čtvrté formace zvyklí. Navíc když to řekne hráč, který jednou bude v Síni slávy, jako je Džegr. Nebo Martin, další úžasný hráč. Až s nimi budete mluvit, vyřiďte prosím moje pozdravy!“

• Rád to budu tlumočit.

„Díky. Protože i díky nim jsem byl takový hráč, jaký jsem byl. Dokázali ocenit, co jsem do mužstva přinesl. Nejenom já, ale i další kluci. Že jsme tam dodali sílu, energii. Opravdu to pro mě hodně znamenalo, když nás pochválili.“

• Na závěr dovolte osobní otázku, sám jste zmínil exmanželku. Proč se vám nepodařilo s Češkou Štěpánkou Lučanovou udržet manželství?

„Je to tak, bohužel. Ale víc bych to nechtěl komentovat. Je to hodně osobní věc. To se v životě prostě stává.“

• Se synem jste v kontaktu?

„Každý den, mluvíme spolu přes video. Ale už se nemůžu dočkat, až vyrazím do Evropy a uvidím ho. Snad se život vrátí rychle do normálních kolejí, abych za ním mohl vycestovat. O to víc jsem se těšil na léto, že k vám dorazím na kemp. Chtěl jsem zůstat přes měsíc, malého bych si užil. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně jsem na něj obrovsky pyšnej. Jako každej táta. Je pro mě vším.“

• Jak to máte s češtinou? Ještě si ji udržujete?

„Ano, s malým se snažím částečně bavit česky. Někdy padne něco v angličtině, ale češtinu si chci udržovat. Dokonce i některé kolegy v naší hasičské stanici učím česky.“

• A jde jim to?

„Asi jako mně, když jsem začínal! (usměje se) Je to sakra těžký jazyk. Chce to velkou trpělivost. Ale tím nechci říct, že bych česky mluvil nějak plynule. To ne. Ale nechci z toho úplně vypadnout.“

---

POHLED ŠÉFA K LUBU

MARTIN STRAKA

UŽ JSME NEBYLI BANDA MĚKKÁČŮ

„Na to, jak u nás Ryan hrál, budu vždycky vzpomínat moc rád. Vybavuju si, jak jsme rok předtím, než přišel, prohráli v play off s Kometou. Protože jsme neměli nikoho, jako byl on. Žádného takového tvrďáka, který by si dokázal zjednat respekt, přitvrdit. Brno nás v rozhodujících okamžicích prostě umlátilo. Takže jsem si hned vzpomněl na Ryana, kterého jsem si pamatoval z Rangers. S tehdejším spolupracovníkem Milanem Tichým jsme mu hned po sezoně zavolali, pamatuju si, jak jsme seděli u nás doma na zahradě, jestli by neměl zájem u nás hrát. Za hodinu jsme byli domluvení. Ryan hned měl velkou chuť. No a hned první rok nám, v uvozovkách, právě on vyhrál titul. Měli jsme spoustu super hráčů, ale chyběl nám někdo rozdílový právě v tomhle směru. Kdo by dokázal někoho zbourat. Koho by se soupeři báli. Přesně v tomhle byla Ryanova síla. Předtím na nás koukali jako na bandu měkkáčů. Ale s ním jsme měli v sestavě někoho, kdo si dokázal zjednat respekt. Přinášel emoce, houževnatost. Bylo to znát. Ostatní týmy z něj měly obavy. Celkově nám v Plzni hodně pomohl. Také fanoušci ho měli rádi. Prodělal pak vážné zranění nohy, trochu uspěchal návrat na led a noha se špatně zahojila. Ale i tehdy prokázal buldočí vůli, ještě se vrátil do sestavy. Sice už vlastně bruslil jenom na jedné noze, ale i tak stále hrál dobře. No a jak blokoval střely! Tohle by mohl vyučovat. V tom byl úžasný. Když byl na ledě, na brankáře leckdy nepropadla žádná rána. V tom byl prostě machr. Pochopitelně si vybavuju i to, jak jsem s ním hrál za Rangers. Už tehdy jako mladík přinesl do týmu spoustu energie. Proto jsem si na něj hned vzpomněl. Byl to super kauf. Přeju mu jenom to nejlepší v dalším životě.“

RYAN HOLLWEG

VĚK: 37 (23. dubna 1983 v Downey, USA) POZICE: bývalý útočník, dnes trenér a hasič KARIÉRA: Grandview (1997–98), Langley (1998–99), Medicine Hat (1999–2003), Hartford (2001–02, 2004–06), New York Rangers (200508), Toronto Maple Leafs (2008–09), Toronto Marlies (2008–09), San Antonio (2009–11), Phoenix (2010–11), Portland (2011–12), Plzeň (2012–18) ÚSPĚCHY: vítěz WHL (2004), mistr extraligy (2013) REPREZENTACE: Kanada – Memoriál Ivana Hlinky 2001 (zlato), USA – World Hockey Challenge „17“ 2000, MS „20“ 2002 BILANCE V EXTRALIZE: 200 zápasů, 18 bodů (11+7), 467 trestných minut BILANCE V NHL: 228 zápasů, 14 bodů (5+9), 349 trestných minut „INFEKCE SE ROZNESLA SKORO PO CELÉ NOZE A DOKTOŘI BOJOVALI, ABYCH O NI NEPŘIŠEL. BOLÍ TO KAŽDÝ DEN, ALE S BOLESTÍ BOJUJU CELÝ ŽIVOT.“

Tolik let strávil v hokejové Plzni útočník Ryan Hollweg. V sezoně 2016/17 ale kvůli zranění neodehrál žádný zápas.

MichyVorlik: (#339330) https://ulozto.cz/…1-4-2013-avi nebo https://ulozto.cz/…1-4-2013-avi

miroslav: (#339296) Nedá. Srdce mi po něm nepláče. Spíš by mne zajímalo, s kým to s takovouhle příští rok hodlají hrát.

Tin: (#339290) Mají, mají. První květen bude asi letos velice zábavný.

Inu tak. https://www.hokejovysvet.sk/…i-do-svedska (a kdyby si někdo chtěl prosvištět některé slovíčka i celé věty: https://www.expressen.se/…ngang-i-iko/)

Frankenstein: (#338941) Na to, abych něco vylepšoval, už jsem se dávno vykašlal. Jak říká můj velký učitel: „někomu se podařilo publikum rozesmát. Někomu se ho podařilo rozplakat. Na mě je, aby se mu udělalo špatně.“

Nechci narušovat politologicko-epidemiologicko-klimatologické okénko. Ale říká se, že to tu kdysi vzniklo kvůli hokeji, takže trochu toho hokeje. Samozřejmě dobrou chuť, pokud právě obědváte. https://postimg.cc/VdV7nVYb

Frankenstein: (#337990) Dobrá, to je legitimní postoj. Přesto jsem, jak říkal Mackův padrino, musel poněkud povytáhnout obočí.

Ciwe, copak Sedláček, ale Macek. Bonviván Macek. Macek, arbitr slušného vychování. Macek básník, specialista na limericky. Macek, ochránce pokálené cti žen. Macek, co vytuneloval Knižní velkoobchod. Macek, co mu jednou v rodné Litomyšli postaví pomník v podobě pyje o velikosti kostelní věže. Čeho se tady člověk nedočká.

Harry LS: (#334113) https://www.ceskyhokej.cz/…erni-rad.pdf, s. 41 a dál (zrpovna jsem to shodou okolností hledal)

Jen taková technická: první mezinárodní zápas se v Plzni hrál dřív. V roce 1947 hrál na Střelnici výběr Plzně proti Götě Stockholm a proti reprezentaci Polska. A v roce 1951, už na zimáku, hrál švédský tým Matteus Pojkarna. Ale to je jen drobnost, a za článek díky. Fotky jsou unikátní.

Frankenstein: (#332645) Nekecám, je to ten, na koho odkazoval Chuckie. On „je divnej“. V podstatě je to smutný příběh.

Jsem si pořád říkal, koho mi ten hoch připomíná… a ano! Ćínská princezna! Tak jsem rád, že se mi to konečně potvrdilo.

Jiricek: (#331610) Teď je s tím zrovna trochu problém, ale věřím, že co nevidět pomine.

Nu, věřím, že letos bude dost času na to ukázat si, že nic není černobílé, ba co dím, modrobílé. Ani Vostřák.

Tak ať je rok Jardy Hauera lepší, než jak se zatím tváří.

Hm, tak Sparta se od toho distancovala s tím, že její zástupci nebyli u jednání o uzavření soutěže přítomni.

A komentář od Horáka. Tolik dnešní přehled tisku. A samozřejmě – dobrou chuť, pokud právě snídáte.

Petlici na extraligu. Protože se nám to hodí komentář

Výborně, nejméně z devadesáti procent je jisté, že se během rozehrané soutěže totálně změní její režim a sestupový strašák se jednoduše škrtne. Jako by nikdy neexistoval. Bojíme se pádu, tak si zařídíme, aby se nekonal. A je to v suchu. Takhle jednoduše lze upravovat nejvyšší hokejovou soutěž. Nikoli kdesi na Balkáně, nýbrž v Česku, v někdejší hokejové velmoci. Pokud vám na jazyk dosedají slova jako trapas či skandál, určitě nejste sami. A klidně je vyslovte nahlas, zakruťte hlavou. V pořádku. Vaše reakce je relevantní. To tu zkrátka ještě nebylo. A je to síla. Nakonec, celé to tajné zákulisní snažení věrně spadá do balíčku nestandardních kroků, které český hokej za poslední roky provedl a zaznamenal. V duchu hesla: Změny děláme podle toho, jak se nám zrovna hodí. Až přijde ta chvíle a z úst některých majitelů klubů či jejich zástupců zazní vyjádření, o jak progresivní a nezbytný krok jde, nenechte se opít rohlíkem. Ano, v jednom mají kluby pravdu. Ročně produkují zhruba dvoumiliardový byznys a činí si nárok rozhodovat o všech klíčových záležitostech. Do toho spadá i touha po jistotě, že v případě horších časů, nezahučí o patro níž. Letošní verdikt svazu (stále ještě majitele soutěže) o sestupu 14. týmu a postupu nejlepšího z Chance ligy byl přijat jen se skřípěním zubů. Bylo by těžké cokoli namítat, kdyby se plány na uzavření extraligy zhmotnily po této sezoně. Ale za pochodu? Proč? Prostá odpověď. Protože Litvínov. Protože Kladno. Protože Vítkovice. Jsme nahoře, ale smrdí nám to průšvihem a nechce se nám dolů. Dochází tak k bizarní situaci, kdy například Jiří Šlégr coby člen výkonného výboru svazu zvedá ruku pro přímý sestup z extraligy a za pár měsíců vyvíjí silnou aktivitu, aby i jím stvrzená novinka zmizela ze světa. Kdyby litvínovská Verva sestoupila, mohlo by to přinést cokoli, jenom ne lepší budoucnost dřívější bašty. A tak je třeba jednat. Nehledě na absolutní názorový převrat. Asi by se tohle vše, co se za oponou peče, dalo skousnout snadněji s vědomím, že i tento velmi nepatřičný zásah pomůže českému hokeji, jejímu rozvoji. Protože v tomto módu mnoho trenérů a manažerů z branže mluví. Tvrdí unisono: Budeme dávat více prostoru talentovaným hráčům, trenéři nebudou tolik pod tlakem na výsledky, zlevníme soutěž… Nevím, jak kdo, jak vy, ale těmto proklamacím se strašně těžko věří. Extraliga má postupně nabobtnat až na šestnáct účastníků, což většímu konkurenčnímu boji rozhodně nepomůže. Už nyní klubům nikdo nebrání zapojovat více bažantů z vlastní líhně. Jenže co je za problém? Žádný nával teenagerů se nekoná a hned tak konat nebude. Neboť žádní báječní rekruti nejsou na skladu, nikdo je neumí vychovat a ti schopní s potenciálem mizí po základce do ciziny. Výchova hokejové mládeže tu těžce stagnuje, dlouhodobě je na nízké úrovni, naprosto nedostatečné. S uzavřením extraligy se najednou vyrojí mraky bůžků? Ale jděte. Na vině je řada faktorů, včetně společenských, avšak jednou ze stěžejních příčin jsou dřívější svazové přehmaty v tvorbě juniorských a dorosteneckých soutěží, nafukování účastníků do nepochopitelných stavů, neomluvitelná absence jakékoli strategie. Jakmile byli na padáka chlapci z Jihlavy, zařídilo se to tak, aby nespadli. Kdo potřeboval helfnout a byl náš, tomu se pomohlo. Jedno účelové rozhodnutí střídalo druhé. Že to odnese hokej, bylo podružné. Škody jsou nenávratné. Že nyní svaz přichází s postupným zužováním mládežnických lig? Příměr s křížkem po funuse je velmi mírný, každopádně jde o velmi pozdní dávání za pravdu expertům, kteří o těchto závadách mluvili už před iks lety. Bukačové, Hadamczikové a spol. Český hokej potřebuje mj. upřímnost, bylo by fajn začít tím, kdyby vůdci tažení za stornem sestupu aspoň přiznali barvu.

Bylo by těžké cokoli namítat, kdyby se plány na uzavření extraligy zhmotnily po této sezoně. Ale za pochodu? Proč? Prostá odpověď. Protože Litvínov. Protože Kladno. Protože Vítkovice. Jsme nahoře, ale smrdí nám to průšvihem a nechce se nám dolů.

Anketa:

Co říkáte na to, že by se extraliga uzavřela ještě v průběhu této sezony a nesestupovalo by se?

Radek Duda,

expert Sportu, bývalý reprezentant

Jsem pro přímý sestup

„S ohledem na českou náturu si uzavření extraligy nedovedu moc představit. My pořád musíme o něco soutěžit, být pod tlakem, jinak máme sklony nebýt stoprocentní a nedáváme tomu všechno. A pak to nemá náboj. Jakmile nebudu mít na play off, vyházím starší hráče, dám tam mladé a je z toho paskvil. Chyběla by tomu klasická touha, vášeň. Jsem pro přímý sestup. Pokud sestoupím, asi je v mé organizaci něco špatně, ne? Spadnu na zem a začnu dělat na nápravě, takhle si v klidu zůstanu v soutěži. Tomu nevěřím.“

Milan Antoš,

televizní expert, bývalý útočník

Podmínky musí být jasné

„Uzavření extraligy by mělo smysl, kdyby si kluby na sebe vydělávaly podobně jako v NHL. Jenže jsou často odkázané na příspěvky měst a další věci. Jde tedy o to, aby bujel kamarádšoft, který tam je. V českých podmínkách navíc musí být lidi pod tlakem. A když někdo bude mít na elitní hokej a chce ho, musí tu možnost dostat. Jinak vytvoříme klientelismus čtrnácti týmů, které budou diktovat zbytku, jak by to chtěly ony. Podmínky musí být jasné a otevřené. Tlaky na uzavření přicházejí, jakmile se někdo koupe dole. Chce zůstat další roky, ovšem jinak se nic neděje. A to se mi nelíbí.“

Miroslav Fryčer,

první Čech, který si zahrál All Star Game NHL

Potřebujeme mít nad sebou bič

„Nebudu hodnotit to, že by se řády měnily uprostřed sezony. Ale upřímně, kdyby se u nás nesestupovalo, tak to by zrovna pro naši národní povahu nebylo dobře. Jak budou všichni makat, když nad sebou nebudou mít bič v podobě sestupu? Nejsme národ, který by fungoval jinak než pod bičem. Bohužel to tak je. Možná se to za dvě tři generace změní, ale zatím to vidím takhle. O co by se v lize hrálo? Jenom o mistra a jinak by to už zajímavé nebylo? První liga se uzavřela a nepřijde mi, že by se tím její úroveň a kvalita nějak zvedla.“

David Moravec,

olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa

Nepomůže nám to být lepší

„To jako vážně ještě letos? Tak to mi přijde trošku, nebo spíš hodně zvláštní. Když se to takhle mění v půlce sezony. Připadá mi to jako účelové rozhodnutí, aby nespadli ti, co se cítí ohrožení. Možná je účelové silné slovo, ale nezištné to asi není. Že by si najednou někdo řekl: tak, teď se nebude padat a to nám pomůže být lepší, konkurenceschop­nější. O tom nejsem úplně přesvědčený. Nevím, jestli zrovna tohle pomůže lépe pracovat. Větší klid, ale o to méně motivace? Hráči a trenéři nebudou pod takovým tlakem, ale nevím, jestli jsme zrovna my připravení takhle fungovat.“

Tak popořadě. Nejdřív článek od Koštuříka. Následuje anketa.

Kluby se dohodly NIKDO NESESTOUPÍ!! Uzavření extraligy má být okamžité, po sezoně přibude 15. tým

Bomba je odjištěna a brzy vybouchne! Už v lednu na mimořádné valné hromadě APK. Tam dostanou kluby volnou ruku ke správě extraligy. Jejich první krok je jasný. Uzavření extraligy už pro tuhle sezonu! „Je to domluvené, letos nikdo sestupovat nebude a od nového ročníku bude mít soutěž patnáct účastníků,“ shodlo se několik dobře informovaných zdrojů. Jedním z vyjednavačů, kteří stojí za interní dohodou, je kladenský majitel Jaromír Jágr. BRNO – V Pardubicích by měli nakoupit bednu šampaňského. Možná už ji chladí v lednici na zimáku. A také ve Zlíně, ve Vítkovicích, v Olomouci, v Litvínově, v Kladně…Sestupový meč na jaře nikomu hlavu nesetne. Takhle se to v zákulisí v předchozích dnech upeklo. Deník Sport už o plánu extraligových bossů informoval na konci listopadu. Zbývá si jen odhlasovat převzetí soutěže do rukou klubů, což bude po Novém roce formalita. Na tomhle nic neztroskotá. Zatím je to pořád tajná informace, s níž v tuhle chvíli nikdo neodhodlá vyjít ven. Nicméně je téměř jisté, že k zásadním změnám v soutěžním řádu opravdu dojde. A to během rozjetého ročníku. Razantní aktivitu klubů, které jsou svolné k okamžitému uzavření extraligy, už posvětil i předseda svazu Tomáš Král. „Zpočátku se na to moc netvářil. Hlavně řešil, jak se to vysvětlí veřejnosti. Zástupci klubů ho ujistili, že si to vezmou na starost a vykomunikují to,“ sdělil náš zdroj, který je o rokováních informován. Jsou dvě varianty. Buď se změna pravidel oznámí ihned anebo až „citlivě“ po skončení sezony. Každopádně o patro níž nikdo nespadne. Jedna skupina se soustředí na Moravě kolem brněnského šéfa Libora Zábranského. Druhá pracuje v Čechách. Mezi aktivisty jsou z logiky věci zejména vrcholní představitelé celků ze dna tabulky. Síly spojily legendy Jaromír Jágr (vlastník Rytířů Kladno) s Jiřím Šlégrem (předseda představenstva Vervy Litvínov), přímo zapojen je i Aleš Kmoníček (generální manažer Mountfieldu HK). Tohle trio podle informací Sportu nedávno jednalo s Králem, kde došlo k základním dohodám. Záměr klubů je jednotný, proti nejsou ani špičkové týmy v čele s mistrovským Třincem. Jak to má vypadat v příštích letech? Soutěž se v příští sezoně rozšíří na patnáct účastníků. Pro atraktivitu a marketingovou hodnotu produktu by byl nejvýhodnější postup Motoru České Budějovice. Od dalšího ročníku by měl přibýt šestnáctý klub. Poté by se měla extraliga na rok či dva zakonzervovat a následně by ji měly opustit dva celky. Počet by se měl znovu usadit na čtrnácti klubech. Tohle je stávající představa, se kterou nemá nejspíš nikdo zásadní problém. Jakmile si budou kluby po sedmi letech řídit prostřednictvím APK soutěž samy, nebude jim nic bránit v tom své záměry prosadit. S okamžitou platností. Pravidla o sestupu/postupu a počtu účastníků dosud určoval svaz. To se brzy změní. „Tomáš Král se vyjádřil jasně, ať si kluby samy řídí extraligu, když do toho dávají tolik vlastních prostředků. Na nás nyní je, co s tím uděláme, jak se zařídíme,“ shrnul nedávno brněnský boss Zábranský. „Bere se za hotovou věc, že si kluby prosadí své. Zvlášť když je v tom zainteresovaný Jágr,“ dodal zdroj Sportu. Obavy ze sestupu konkurenty vzácně spojily. V lednu po mimořádné valné hromadě mají dostat tyhle informace oficiální punc. Ačkoliv mlžení kolem zakonzervování soutěže bude možná trvat až do jara.

Tohle už to bylo? https://www.bezfrazi.cz/…a-za-milion/

Kiwi: (#326299) Pardon, že do toho vstupuju. V sezóně 94/95 se uzavření, potažmo rozšíření soutěže dostalo na pořad dne začátkem prosince. A tehdy byl spodek tabulky 9. Slavia, 10. Jihlava, 11. Sparta, 12. Pardubice. Sparta tam smrděla od začátku října, Pardubice se tam postupně propracovaly. Rozšíření se upeklo rychle, během několika dní. V sezóně 89/90 si rozšíření prolobovali Slováci, zejména zástupci Slovanu Bratislava v čele s Vlado Dzurillou.

kafka: (#326290) To je pravda (stejně jako že uzavření, ev. rozšíření atd.). I když tenkrát o rozšíření ligy na 14 účastníků myslím rozhodlo spíš to, že jeden z namočenejch byla Sparta.

PMHEEEJA: (#326280) Tak zase je to Deník Sport, že ano. Každopádně zástupci vedení HC PCE ukájeli zkazkami o tom, že uzavření je na spadnutí, své prdelolezy z oficiálního fanklubu Dynamofans.

Tohle mám k dispozici, nevím, jestli v tištěným není víc.

PŘEVRAT! Kluby přebírají velení Extraliga by mohla být od příští sezony uzavřena

Několikaletá snaha extraligových klubů o to, aby si nejvyšší soutěž řídily samy, skončí úspěchem. Tento týden si má elita odhlasovat, že bude o své živnosti rozhodovat prostřednictvím Asociace profesionálních klubů (APK) a nikoliv v rámci svazových struktur. Co to přinese? Je vize, že nejpozději od příští sezony bude soutěž uzavřena. Podle informací Sportu se dokonce může stát, že se změní herní řád ještě pro tento ročník a poslední tým přímo nesestoupí! PRAHA – Už to nejsou jen řeči, touhy. Přikročilo se k činům. „Záměry o převzetí řízení extraligy jsou už ze strany klubů odsouhlasené,“ potvrdil Sportu Ján Moder, prezident mistrovského Třince. „Řeší se praktické věci, aby mohla být se svazem uzavřena dohoda o pověření řízením. Musíme dát garance, že ELH bude nadále kvalitní soutěž, o což musí jít oběma stranám v první řadě.“ Svazová vrchnost v čele s Tomášem Králem s odkloněním klubů do APK souhlasí. „Jednání v této záležitosti jsou nejdále, co kdy byla,“ potvrdil jeden z členů výkonného výboru. „Bylo podepsáno memorandum, které s tím počítá. Jeho součástí je, že si svaz prozatím ponechá rozhodovací pravomoci ohledně počtu účastníků a přímého sestupu či nesestupu,“ dodal. Zástupci extraligové čtrnáctky se záhy sejdou, aby se napevno dohodli na společné budoucnosti. Jednota panuje, řeší se jen detaily. A také jedna velká věc. Zejména celky ze spodku tabulky prý tlačí na to, aby se pravidla změnila ještě teď v rozběhnuté sezoně. Existuje snaha vyvolat hlasování o tom, že pravidlo o přímém sestupu posledního nebude naplněno a soutěž se uzavře okamžitě! Vypadá to šíleně? Na první pohled ano. „Z mého pohledu je to nemyslitelné,“ reagoval Libor Zábranský, majitel Komety Brno. „Nedokážu si představit, že by se na příštím zasedání APK řeklo nebo odhlasovalo, že se nesestupuje.“ Jenže úplné sci-fito není. Ve výkonném výboru, který by musel náhlou úpravu soutěžního řádu schválit, má nejvyšší soutěž pět zástupců z jedenácti. K prosazení přelomového návrhu by tak stačilo získat jediný hlas navíc. Pak by byla cesta ke změně volná. „Pokud jde o ten jeden hlas, s tím by nebyl problém. Většina z členů výkonného výboru je na extraligu nějak navázaná,“ uvedl zdroj Sportu. Kdyby tohle prošlo, zajásají ve Zlíně, Pardubicích, Litvínově, Kladně, Olomouci… Rovněž silní hráči podporují, aby nikdo „nepadal“. Na každého může dolehnout krize, slabší rok. „Nikdy jsme neskrývali, že je v našem zájmu, abychom o soutěži, kterou kluby platí, rozhodovali v daleko větší míře než dosud. Tento názor máme i nyní. Co si kluby odsouhlasí a jestli to vůbec bude pro svaz závazné, to je příliš brzo odhadovat,“ prohlásil třinecký boss Moder. Mnohem pravděpodobnější pořád je, že k zakonzervování dojde od dalšího ročníku. Mnoho „detailů“ je potřeba dopilovat, plno otázek zůstává. Třeba určení podmínek, za jakých by mohla elita přijmout nového účastníka. O postup mají dlouhodobě zájem ekonomicky i divácky silné České Budějovice, stejné ambice se vrátily do Vsetína, comeback mezi nejlepší by si po dvou letech přála slavná Dukla Jihlava. „Je to řešeno soutěžním a herním řádem, ty aktuálně spadají pod výkonný výbor. O tom, že se vytvoří nesestupová soutěž, se hovoří dlouho a v případě mládežnických lig nebo první ligy, které ovšem APK neorganizuje, se to už prakticky děje,“ podotkl Moder. Listopadové zasedání výkonného výboru, který se schází jednou měsíčně, bylo zrušeno kvůli několika omluvenkám. Další je na programu v prosinci. „Postoj svazu je upraven smluvně a je pro nás předvídatelný. Přinejmenším v tuto chvíli. Kluby by svazu měly garantovat, že udrží kvalitu soutěže, a pak by do budoucna neměl být problém,“ shrnul šéf Ocelářů, jenž registruje několik modelů podoby „nové“ extraligy s větším počtem účastníků, než je stávajících čtrnáct. Diskutuje se o rozdělení klubů na východ-západ, občas někdo oživí myšlenku na společnou česko-slovenskou ligu. „Pro mě je důležité, aby kluby měly zajištěny dostatečné prostředky a nestrádaly ekonomicky. Jestli jich bude čtrnáct, dvanáct nebo osmnáct, je v tuto chvíli naprosto předčasná debata,“ řekl Moder. Věci se daly do pohybu, konečný verdikt přijde brzy. Údajně kolem přelomu roku. „Na stole je to pořád a je to horké téma. Neustále se diskutuje, co to přinese,“ vyjádřil se Zábranský. Jeho názor je odlišný od většiny. „Osobně nejsem pro uzavřenou soutěž bez možnosti přístupu. To mi přijde divné. Na druhou stranu, jaká pravidla tomu dát, pokud budete hrát extraligu se šestnácti týmy? Pak se dostaneme k tomu, že budeme nahánět pár hráčů za velký balík peněz,“ obával se následků. „Nebráním se ustanovení placené pracovní skupiny, která by měla vyjednávat s veškerými dotčenými subjekty, včetně televizí. Máme agenturu BPA, Jana Obermajerová je fantastická baba, snaží se, ale… Chybí mi tu centrální marketing včetně merchandisingu, jako má NHL. Uznávám, to je zatím utopie,“ doplnil Zábranský.

CO CHTĚJÍ KLUBY samostatně rozhodovat o extralize prostřednictvím APK uzavřít nejvyšší soutěž, nejspíše od sezony 2020/2021 umožnit vstup mezi elitu tomu, kdo splní licenční podmínky zvýšit výnos z marketingových práv a merchandisingu

7 Před sedmi lety se řízení extraligy vrátilo z APK pod křídla hokejového svazu. Nyní se dojednává opačný proces.

LIBOR ZÁBRANSKÝ

„Tomáš Král se vyjádřil jasně, ať si kluby samy řídí extraligu, když do toho dávají tolik vlastních prostředků. Na nás, na APK, nyní je, co s tím uděláme, jak se zařídíme.“ majitel Komety Brno o změnách

Proč převzal vedení extraligy v roce 2012 svaz?

V březnu 2012 o tom rozhodlo zasedání výkonného výboru ČSLH. Šéfem extraligy se stal bývalý obránce Josef Řezníček. Asociace profesionálních klubů (APK), tedy orgán čtrnácti zúčastněných klubů, do té doby řídil extraligu na základě dlouholeté smlouvy se svazem, který jí k tomu propůjčoval mandát. Valná hromada APK však v prosinci 2011 smlouvu poněkud ukvapeně vypověděla s platností ke konci sezony 2011/12. Postavili se tím mimo hru. Vytrvale se poté snažili se svazem dohodnout na novém kontraktu. Šéfové českého hokeje však návrhy extraligovým manažerům vytrvale vraceli k dopracování, až se nakonec výkonný výbor svazu rozhodl neuzavírat novou smlouvu vůbec. „Tyhle záležitosti nelze řešit hurá stylem. Jediným důvodem bylo rozhodnutí z 24. listopadu, kdy se APK dohodla, že uzavře extraligu. A k tomu vedou jenom dvě cesty: jedna, že to v červnu schválí svazová konference. A druhá, že by APK měla s námi smlouvu, která by jim to umožňovala i bez toho. Pro nás bylo nepřijatelné, aby se nejvyšší soutěž hrála s patnácti kluby,“ uvedl tehdy šéf ČSLH Tomáš Král. Hrozilo, že by se dokonce extraliga mohla rozpadnout, protože kluby v této zásadní otázce nebyly jednotné. Nakonec se ale situace uklidnila, extraliga od sezony 2012/13 běží pod taktovkou svazu. Blíží se nyní další převrat?

https://www.lidovky.cz/…t-nazory_rkj

Litvínov nejdelší čekání na titul? Zárubo,jsi lama.

A copa by ne.

Ligou obchází strašák SESTUPU Jde jednoznačně o největší změnu před zítřejším startem nové sezony Tipsport extraligy. Nejhorší tým po základní části rovnou sletí o patro níž, nejlepší z Chance ligy naopak postoupí. Už žádná baráž. Názory na tento krok se různí. Česko bude jedinou z top evropských soutěží s tímto modelem. Co nový formát přinese a jaká jsou jeho rizika?

PRAHA – Doteď existovala pro dva nejhorší extraligové otloukánky možnost záchrany zpackané sezony. V baráži se dvěma prvoligovými lídry si to mohli napřímo rozdat o bytí mezi elitou. Tato možnost je od nové sezony pryč. Poslední tým extraligy spadne rovnou, vítěz play off první ligy půjde o patro výš. Výkonný výbor hokejového svazu v únoru schválil novinku jednoznačně: z jedenácti členů hlasovalo devět pro. „Přímé postupy a sestupy považuji za sportovně nejspravedlivější,“ uvedl prezident Českého hokeje Tomáš Král. Z mnoha extraligových klubů se ale okamžitě začala na rozhodnutí „o nás bez nás“ valit ostrá kritika. „Naprosto s tím nesouhlasím, pan Král se zpronevěřil sám sobě. Na schůzkách majitelů klubů vždycky tvrdil, že bude jednat a činit podle toho, jak si to kluby odhlasují. V extralize jsou přitom v naprosté většině případů majitelé toho názoru, že chtějí zachovat stávající model, případně zvolit alternativu v podobě uzavření soutěže. Nový verdikt považuji za arogantní rozhodnutí, v rámci nějž se s kluby s prominutím vyjebalo,“ pálil třeba Miroslav Schön, boss hradeckého Mountfieldu. Rozpolcené jsou kluby ve svých postojích i nyní. Ve velké anketě se všemi čtrnácti hlavními kouči extraligových celků jich na otázku, zda souhlasí s modelem přímého sestupu a postupu, odpovědělo sedm ANO a sedm NE (více v zítřejším vydání deníku Sport). V tomto bodě panuje v soutěži zřetelný nesoulad. „Starý model byl vynikající v tom, že se pořád o něco hrálo. Všichni měli motivaci poctivě trénovat, nic nepodcenit, dobře se nachystat. Soutěži to dodávalo kredit, našli jste naprosté minimum zápasů, kde by o nic nešlo,“ vyjadřuje svůj postoj boleslavský trenér Radim Rulík. Opačné stanovisko zaujímá kladenský kouč David Čermák. „Já s novým systémem souhlasím,“ překvapuje. Zrovna Kladna se totiž boj o extraligový život může týkat. „Jelikož jsme si tím prošli v minulém ročníku, víme, jak strašně těžké je dostat se do ligy zespodu. Každý model má své výhody i nevýhody. Pro týmy z první ligy teď bude jednodušší do extraligy postoupit,“ dodává. Dosud chodily do baráže dva zmordované kluby z nižší soutěže, které si prošly dvěma sériemi play off . Měly zraněné a vyždímané hráče, přitom je vrchol sezony teprve čekal. V tu chvíli narazily na extraligové soupeře, kteří často s fackovanou o sestup počítali už týdny. Ladili program, nechávali klíčové muže odpočívat. To je teď pryč. „Tlak bude obrovský celou sezonu. Baráž byla velký polštář. V lednu tým zjistil, že bude poslední, a začal se na ni chystat, konec sezony mohl vypustit. Teď to bude pro soutěž daleko lepší. Všichni budou muset hrát celý rok každý zápas naplno,“ doplňuje Čermák. S padacím režimem se bude extraliga ostatním evropským soutěžím vymykat. „Ze světové špičky, pokud si tedy myslím, že do ní stále ještě patříme, jsme jediná liga, kde se padá přímo. Buď se nesestupuje, nebo mají baráž, která mužstva prověří,“ říká Rulík. A má pravdu. Finsko, Švédsko, Rusko, Švýcarsko, Německo… Nikde jinde takový model nefunguje. Třeba ve Švédsku s uspořádáním baráže často míchají. Snaží se vymyslet nejvhodnější variantu, často přicházejí s inovacemi. Dříve hrálo baráž šest týmů, dva z nejvyšší soutěže, další čtyři z nižší. Dnes fungují tak, že poslední dva týmy z SHL hrají čtyřzápasovou sérii s dvěma nejlepšími celky z Allsvenskan. Poslední s prvním a předposlední s druhým. Nejvýraznější riziko, které plyne z českého modelu? Rozprodej týmu. Vezměte si třeba Pardubice v uplynulé sezoně. Dynamo vědělo od ledna, že se od posledního místa s největší pravděpodobností neodlepí. Jak by vedení zareagovalo nyní? Kádr by rozpustilo. Získalo by potřebné peníze, které by použilo pro vydření postupu o rok později. „Určitě to nastat může. Dovedu si představit, že bude dole jeden tým s obrovskou ztrátou a bude chtít ušetřit finance na další rok, tak tým prostě rozpustí,“ myslí si Čermák. Některé kluby pak dlouhodobě lobbují za úplné uzavření soutěže. Postoupit by do ní mohl jen ten, kdo vyhraje první ligu, zakoupí si extraligovou licenci a splní všechny zázemí či počet kmenových hráčů. Jak hovoří zkušenost z Finska, kde je soutěž uzavřená už řadu let? Je veskrze pozitivní. Návštěvnost neklesla. Klub, jemuž hrozil pád do druhé ligy, nemusí kupovat drahé hráče, kteří by ho kádr. Náklady na hráče, které jinde eskalují, ve Finsku výrazně klesly. Je možné, že se takového formátu ligy dočkáme i v Česku. Zatím jsou však zástupci klubů v této otázce výrazně nejednotní.

To akože neni prablem:

CIZINCI v extralize: Koření, nebo plevel? Na soupiskách extraligových klubů je aktuálně 65 cizinců. Kritici jejich angažování tvrdí, že tento stav brzdí mladé hráče a ubližuje českému hokeji

V minulé sezoně naskočilo do Tipsport extraligy celkem 78 cizinců. Do nejlepší třicítky kanadského bodování se dostali jen čtyři. Všude ve světě přitom platí jednoduché pravidlo: cizinec musí být rozdílovým hráčem do elitních lajn. Proč je to v Česku jinak? Za vším hledejte peníze. „Můžou za to tabulky. Pro náš hokej je to bohužel velmi špatné,“ říká Ladislav Čihák, hlavní trenér Plzně.

PRAHA – Měli přinést zámořské aspekty hry, vytvořit konkurenční prostředí, které bude posouvat české hráče dopředu. Hnát je k tvrdé práci a lepším výkonům. Namísto toho cizinci v tuzemské nejvyšší soutěži zpravidla jen vyplňují volná místa ve třetí či čtvrté formaci. Proč tomu tak je? Středobodem všeho jsou finance. Když chce klub angažovat českého hráče, který třeba ani není nikde smluvně vázaný, musí za něj předchozímu klubu zaplatit tabulkové odstupné. To se může pohybovat řádově kolem jednoho milionu, u lepších hráčů v ideálním hokejovém věku 23 až 27 let však může dosáhnout až dvou a půl milionu. Výškou platu bývají zahraniční hráči srovnatelní s českými, občas jsou dokonce levnější. Když manažer sáhne například po hráči ze Severní Ameriky, hned počáteční investice je tím pádem o milion menší. S tím souvisí také výrazně nižší riziko. Netrefíte se? Nic velkého se neděje, přešlap vás nebude stát tolik. Obecně však platí, že jen zlomek cizinců v extraligových souborech dostane hlavní roli. „V zahraničních soutěžích platí, že cizinec musí být lepší než domácí hráči, jinak nemá místo v sestavě jisté,“ přitakává bývalý ligový útočník Jakub Koreis, který si prošel zámořím i finskou ligou či EBEL. „Dlouhodobě víme, že systém v české extralize je nastavený špatně a české hráče diskriminuje. Svaz vymýšlí všelijaké kvóty pro mladé hráče, snaží se kluby donutit, aby je nechávaly hrát. Současně jim zabírají místo právě cizinci, kteří stejně obvykle jen zapadnou do průměru.“ S jeho slovy souhlasí i liberecký kapitán Petr Jelínek. „Chodí sem cizinci, kteří berou místo českým klukům, mnohdy třeba juniorům, kteří jsou schopni podat podobný výkon jako oni. Je to strašně špatně. Pokud by tu měli být, měli by být top hráči, hrát první lajnu. Tak to je přece všude ve světě, tak proč ne u nás? Rovnou si odpovím, můžou za to z velké části tabulky.“ V herním řádu extraligy stojí, že týmy mohou do utkání nasadit maximálně šest cizinců. Do limitu se však nepočítají hráči, kteří působí v soutěžích ČSLH v alespoň třech po sobě jdoucích sezonách. Klidně se tak může stát, že hráčů bez českého pasu naskočí do zápasu třeba deset. Takovými „necizinci“ jsou v lize například Roberts Bukarts, Alexandre Mallet nebo Blaž Gregorc. „Je to kočkopes, bohužel. Ať je to fotbal, hokej, cokoliv, byly tady vždycky nějaké zaběhnuté systémy a my neradi vystupujeme z komfortní zóny a neradi řežeme do něčeho zajetého, aby se věci udělaly třeba trochu jinak. Můžeme se bavit třeba o Muellerovi z Brna, který přišel a okamžitě Kometě pomohl. Pak? Kolikrát tady jsou hráči, kteří nejsou úplně top, navíc mnohdy zabírají místo našim mladým, které český hokej potřebuje do budoucna. Je to téma, které bychom mohli řešit dlouho,“ krčí rameny Radek Smoleňák z hradeckého Mountfi eldu. V tuto chvíli je na soupiskách pro blížící se extraligovou sezonu celkem 65 zahraničních hráčů, toto číslo však v sezoně stoprocentně poroste. Když týmům teče do bot, často sahají právě po cizincích. Málokterý klub má však propracované skautské oddělení se sítí v Evropě, natož v Americe. Občas to pak vypadá, že stačí mít kanadský pas, dvě nohy a ruce, jméno v databázi webu Eliteprospects, a máte angažmá. Když jste byl třeba draftován do NHL, či máte ve slavné lize dokonce start, máte vyhráno. Až v tréninku kluby zjistí, že za málo peněz mají ještě míň muziky. Prostě žádná sláva. Trochu jiná situace je v brankovišti. Zahraniční gólmani v Česku v posledních letech patří prokazatelně k oporám. Hned čtyři plní ve svých klubech aktuálně roli jedničky: Marek Čiliak (Kometa), Branislav Konrád (Olomouc), Jaroslav Janus (Litvínov) a Justin Peters (Liberec). V minulosti tady výraznou stopu zanechali třeba Ján Lašák, Sasu Hovi nebo Peter Hamerlík. „Názorů, že by tady cizinci neměli hrát vůbec, je celá řada. Já si to ale nemyslím. Každý hráč jiné národnosti má soutěži co dát. Druhá strana je, že by mělo jít o špičkového hráče,“ dodává svůj pohled pardubický trenér Ladislav Lubina. Český hokej vstupuje do roku nula. Nový svazový šéftrenér Filip Pešán pojmenoval řadu věcí, které je potřeba změnit. Úkolem číslo jedna je pozvednutí úrovně české mládeže. Na místo vymýšlení povinných kvót pro juniory v extralize by možná stálo za to zamyslet se také nad vlivem cizinců na zapojování tuzemských talentů do seniorského hokeje.

CIZINCI NA SOUPISCE Pardubice 8 Mountfi eld HK 7 Vítkovice 7 Kladno 6 Třinec 6 Litvínov 5 Sparta 5 Karlovy Vary 4 Kometa 4 Mladá Boleslav 4 Olomouc 3 Liberec 3 Zlín 2 Plzeň 1

Chuckie: (#316511) Měl bych zájem, přístroje mám. Maily na sebe máme. Napíšu.

Artur Dent: (#315763) Pekné, naozaj!

Artur Dent: (#315758) Ve Slovinsku? A kde, jestli se můžu zeptat? Jedeme tam začátkem srpna.

watt: (#315086) To byl Les divokých sviní, ústeckej Činoherák. Mimo divadlo nepřenosný. Po obědě napíšu stran oného.

Frankenstein: (#315078) Na začátku devadesátých let to bylo zjevení. Zvlášť když je (dnes) člověku dvacet a ví o tom všem kulový.